Hospoda U Vrbů

Stáří hospody, jak už je na jiném místě obecních stránek uvedeno, sahá před období tereziánských válek, tedy před rok 1756.
Z časů mého mládí, ve spojitosti s touto hospodou, mi v paměti utkvěl zážitek z květnové revoluce v roce 1945.

Řehnický občan, pan Josef Šulc, zednický mistr a stálý zaměstnanec Cukrovaru v Čejetičkách, v té době, kdy v Praze vrcholilo protiněmecké povstání a čekalo se každým dnem na konec války, již jako další štamgasté, oslavovali předem U Vrbů. Tam zmíněný pan Šulc dorazil na kole již před polednem. Opřel kolo o zeď hospody a kráčel do lokálu.

Co se však nestalo právě toho 9. května. Sověti si rozhodně nepřáli, aby celá Schörnerova armáda opustila své ležení u Hradce Králové a razila si cestu na západ do spásného amerického zajetí. Piloti, mnohde již oslavující kapitulaci Němců, museli usednout do letadel a nalétat na tuto utíkající armádu. Stihli je bombardovat v Mladé Boleslavi, ale také, cestou na Mělník, právě v Krnsku, kam dopadly tři letecké bomby. Jedna spadla na trafiku, stojící naproti této hospodě za bývalým železným mostem přes Jizeru, druhá na dům, stojící mezi Bekrovým pekařstvím a Krouského uzenářstvím (dnes parčík s pomníčkem). Trafika byla rozmetána a kolo naproti u zdi řádně proděravělé. Přes vysklená okna a rozbité vstupní dveře však hospoda, ani štamgasti, žádnou větší újmu neutrpěla. Třetí bomba spadla těsně za hospodu na domek s bývalým bytem pro kantora.

V roce 1764 postavil hrabě Josef Vrbna faru a současně školu s bytem pro kantora, v kterém se také vyučovalo. Domek stál za hostincem U Mostu. Byl to onen, který byl pobořen při květnovém bombardování v roce 1945. Pani Lislerová nálet přežila, byla zasypána uhlím a vyvázla z velkého nebezpečí "pouze" se zlomeným žebrem.  Zpočátku se tady říkalo “U Krušků”. Od Františka Krušky koupil domek řezník a uzenář Jan Křováček a od něj klempíř Rudolf Lizler. 
Autor poznámky: Alena Prchlíková (září 2019)

V té době však již místní řehnická "domobrana", sledující z jižního okraje Řehnic dění od "Zákoutí" a lesních údolí, spatřila pana Šulce s kolem na ramenou, kráčejícího od Duškaně. To byl, u vědomí konce války, pádný důvod k napití, který ještě umocnil sám pan Šulc poté, co prohlásil, že nálet ho zastihl na cestě, takže zalehl do stráně a kolem se přikryl. Kolo mu vlastně zachránilo život.  

Po válce pan Šulc uposlechl výzvy k obnově nacisty rozbořených Lidic a přestěhoval se tam s celou rodinou.

Domek pana Šulce v Řehnicích, zdroj: google.com

Jeho domek, stojící vedle obecního kalu, byl  později využíván jako úřadovna MNV. Po listopadu 1989 byl demolován a na jeho místě dnes stojí přístřešek k různému využití občanů osady.

Autor textu: Jaroslav Pitrmoc  (září 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek