Hučavý jez (z Krnska)

Na stráni v malé chaloupce měli černou hodinku. Babička, sedíc na své starodávné truhle, hleděla na vnoučata, která ještě dnes nepromluvila a bylo jí divno, proč jsou tak tiše. Ale netrvalo dlouho, přiběhly děti k babičce a škemraly, aby jim něco pověděla. Babička povídala: „Že jste byly hodné, povím vám něco. Je to již dávno, kdy stával u Hrušova hrad. Hrušovský pán měl dceru, kterou chtěl provdati za skalského rytíře. Ale k svatbě nedošlo. Dívka milovala synka ze mlýna, který stál pod hradem na Jizeře. Otec jí ho však nechtěl dáti, neboť synek byl chudý. Den před svatbou jel pán v kočáře pro rytíře a chtěl vzíti dceru s sebou. Ona se ale zdráhala a nejela s ním. Zavřel ji tedy do komůrky, která měla okno ke mlýnu. Když se dcera dívala oknem, spatřila na břehu řeky synka mlynářova. On jí kynul rukou, by šla k němu. Otevřela okno a seskočila. Synek ji objal a šli spolu ke mlýnu. Za chvíli byl mlýn v plamenech. On jej podpálil. Potom vzal dívku, odnesl ji na lodičku a plovali po Jizeře. Najednou lodičku převrhl a oba se utopili. Mlýn vyhořel a zbyly po něm jenom kameny, takže voda, narážejíc na ně, hučí a proto se tomu místu říká „Hučavý jez“. Poslední slova děti ani neslyšely, neboť usnuly, majíce hlavu položenu na babiččině klíně.

Literatura:
Fr. Vtelenský, žák II.A, Boleslavan 1926

Autor textu: Ladislav Kurzveil (červenec  2020) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek