Po první světové válce vznikaly pokusné školy, ve kterých si novátoři v řadách učitelů ověřovali nové metody výuky. Jednou z těchto škol byl Dům dětství umístěný v zámku na Horním Krnsku. Zakladateli domu byli pedagogové Ferdinand Krch, Ladislav Švarc a Ladislav Havránek. Pomáhali jim odborníci v různých oborech lidské činnosti - spisovatelé, vědci, hudebníci. Jedním z nich byl i Vojtěch Beneš, politik, bratr prezidenta Edvarda Beneše. Jezdíval do Domu dětství se zahraničními delegacemi a ukazoval jim zdejší práci s dětmi. Byla velmi oceňována a uznávána.
Ferdinand Krch / fotografie z roku 1925 / zdroj: thewoodcraft.org
V tomto zařízení se měla vyzkoušet reforma sirotčí péče. Bylo jediné v republice, a přáním zakladatelů bylo zkvalitnit a změnit zavedené postupy ve výchově a dopřát dětem nejen kvalitní učení, ale i radost ze života, naučit je, zejména vlastním příkladem, základní životní vědomosti.
V roce 1919 si prostory zámku pronajal na 20 let Podpůrný fond legionářský a zřídil zde sirotčinec pro osiřelé a opuštěné děti českých legionářů. Aby zde děti mohly být umístěny, prošla budova velkou rekonstrukcí podle plánů architekta Jana Pacla z Prahy. Chybělo sociální zařízení, vodovod, kanalizace i elektrické osvětlení. Proběhla výmalba všech místností, která byla velmi důležitá a pracná. Nezapomnělo se ani na okolí. Zarostlý park byl upraven a bylo vybudováno dětské hřiště.
Hlavním cílem zakladatelů ústavu bylo rozvíjet v dětech přirozenou chuť poznávat nové věci a hrát si. Zavrhli jednotné školní osnovy a zaměřili se na individualitu jednotlivých dětí. Často se s dětmi učili venku, poznávali přírodu a jednotlivé procesy v ní. Odmítali v ústavu učitele náboženství, aby děti nemusely povinně chodit na jeho hodiny. Měly pozorovat své učitele a od nich získat základy mravní výuky i pochopit správné jednání s lidmi mimo ústav. Řídili se pravidlem, že čistota těla, srdce a duše jsou si velmi blízké.
Obrázek z alba Ferdinanda Krcha. Děti v Domě dětství v Krnsku / zdroj: cesonline.cz
Děti neseděly jen v lavicích, byl jim nabídnut přirozený dětský pohyb ve volné přírodě. Děti pobíhaly po stráních, lezly po stromech, hrály si na písku i na břehu Jizery, chodívaly na procházky, učily se zálesáckým vědomostem. Sportovaly, zejména sáňkovaly, bruslily, běhaly a plavaly. Zabývaly se i praktickou prací na polích a v zahradách. Ferdinand Krch prosazoval návrat k přírodě, s čímž souvisel čistý vzduch, mytí, koupání a sprchování, světlo a slunce, otužování, účelný oděv, vhodná a dostatečná strava.
Krnský zámek / foto: chateau.cz
Místo pro dětský dům vybrali zakladatelé i s ohledem na krásnou přírodu kolem zámku. Využívali zámeckou zahradu, kde se děti seznamovaly s keři, stromy, květinami i drobnými živočichy. Hrály si ve vesničkách, které si samy postavily z beden. Ke svým hrám využívaly lesy, louky i Jizeru. Na vycházkách po okolí poznávaly vnější svět, na vzdálenějších výpravách se setkávaly s novými lidmi a získávaly další podněty k vývoji. Učily se navzájem si pomáhat i základy fungování rodiny.
Děti budila vychovatelka v běžný den v 6 hodin, o svátcích a nedělích o půl hodiny později. Nejprve děvčata, potom chlapce. S ranní hygienou, stlaním postelí a oblékáním těm nejmenším pomáhala vychovatelka. V 7 hodin probíhala v krásné, dřevem obložené jídelně, snídaně. Děti mívaly žitnou kávu a chléb, v neděli rohlíky. Obsluhu u stolu zastala nejstarší dívka, po snídani sklidila ze stolu a umyla použité nádobí.
Po snídani se děti zapojily do úklidu budovy. Učily se udržovat pořádek a čistotu. I ti nejmenší se podle vzoru starších a vychovatelek chopili uklízecích pomůcek. Potom se všechny děti převlékly a odešly do učebních místností. Ty byly dvě - nižší pro děti od 6 do 10 let a vyšší pro děti od 10 do 14 let.
Na začátku učebního dne si učitel s dětmi povídal nebo jim přečetl krátkou povídku a společně o ní hovořili. Potom následovala matematika, nejen nudné příklady, ale Krch měl připraveny i žertovné příklady a hádanky. Vyučovalo se také měřičtví a rýsování. Děti vyráběly zábavné předměty - hrací pole pro deskové hry, krabičky, perníkové chaloupky, loutkové divadlo, lampiony, hlavolamy, stolní hodiny...
Pak následovala čeština, zejména děti procvičovaly mluvený projev. K správnému vštípení mateřského jazyka jim pomáhala písemná, mluvnická i slohová cvičení.
Po svačině v 11 hodin následovala výuka různých předmětů, které považoval Krch za zábavné a nikdy děti ze znalostí nezkoušel - astronomie, geologie, mineralogie, botanika, zoologie, chemie, fyzika, zeměpis a dějepis. Výuka probíhala formou vyprávění a volné diskuze. Děti hledaly odpovědi na své otázky i ve výjimečně dobře vybavené knihovně.
Poslední vyučovací hodinou bylo písemnictví. Prioritou byla česká literatura, čtení českých knih a seznamování se s autory. Dvakrát týdně probíhalo vyučování výtvarné výchovy. Děti trávily s učením pouhé tři a půl hodiny denně. Školní učebnice nepoužívaly, nebyly podle Krcha srozumitelné. Vybíral jim četbu pro ně vhodnou, přednášel látku, vyprávěl, uváděl příklady. Ve škole se neznámkovalo ani nedostávaly děti vysvědčení.
Ve 13 hodin si děti umyly ruce a služba u stolu chystala vše potřebné k obědu. Malé hospodyňky přinášely jídla na talířích a obsluhovaly děti u stolu. Po jídle odnesly talíře do kuchyně, stůl přikryly ubrusem a ozdobily květinami.
Krnsko - Ozdravovna legionářských dětí - 1933 / zdroj: aukro.cz
Odpoledne si děti ve skupinách s vychovatelkou hrály, procházely se po okolí a povídaly si. Volný program měly až do 17.30, kdy se podávala večeře. Po ní se děti věnovaly rukodělným činnostem. Pracovaly se dřevem, papírem nebo hlínou. Děvčata pletla, háčkovala, vyšívala, ale i prala a žehlila. Dětem se dostalo i hudebního vzdělání, některé hrály na klavír, zpívaly, tancovaly. Mnohé si četly nebo se věnovaly svým koníčkům.
Osobní hygiena probíhala v umývárně, což bylo pro děti náročné. Musely se naučit čistit kamna, vynášet popel, nanosit uhlí a dříví. Uměly naštípat třísky a zatopit. Mezi 20. a 21. hodinou měly děti společný program, každý den jiný, ale vždy vítaný. V družném hovoru probíhaly oblíbené černé hodinky, kdy se děti svěřovaly se svými plány, obavami i radostnými událostmi.
Po 21. hodině, kdy děti odešly do svých postýlek, vyhodnocoval Ferdinand Krch celý den, psal si poznámky a deník. Snažil se získat co nejvíce poznatků a zlepšit výchovu dětí.
Neděle byla slavnostním dnem. Děti se pěkně oblékly, dopoledne si četly, po dřívějším obědě probíhala v parku dětská slavnost se zábavným programem. Děti hrály divadlo, tancovaly, zpívaly, kouzlily nebo se zúčastnily koncertu skladeb českých autorů.
Výuka v Domě dětství probíhala v letech 1920 - 1923. I když Podpůrný fond legionářský stál na začátku příprav, podal školním úřadům návrh na vytvoření tohoto výchovného programu, opatřil schválení a vybral všechny tři učitele, najednou se mu projekt přestal líbit a náhle ukončil provoz domu. Děti poslal do krnské školy, kde se ale nemohly učit, protože dalších 46 školních dětí se do budovy prostě nevešlo. Ani neměly kde bydlet. Fond chtěl do zámku umístit děti na zotavenou a po určité době je poslat zpátky k rodičům a nahradit je jinými.
Na zájem dětí se členové Podpůrného spolku neohlíželi. Děti byly v Domě velmi spokojené, řádně prospívaly, alespoň trochu jim byl ulehčen jejich osud.
Vztah Ferdinanda Krcha k dětem nejlépe vyjadřují jeho slova na zprávu o zrušení ústavu:
“Zavřela se brána Domu dětství, umlkly jeho radostné dětské hlásky – dnes zbývá jen jeho historie. Prošli jsme tolika milými živými dokumenty, v nichž jsme se poznali a spřátelili s dětmi Domu dětství, které tu po čtyři leta šťastně žily, než je osud rozfoukal do světa jako chmýří pampelišky. I pro mne – přes všecky starosti a zápasy – zůstane tato doba, prožitá v kruhu mých milovaných dětí, nejradostnější a nejpožehnanější z celého mého života”.
Krnsko navštívilo mnoho našich i zahraničních delegací. Ředitel pokusných škol v USA profesor C. Washburne o své návštěvě v roce 1923 napsal: “Kdybych byl na své cestě do Evropy neviděl nic více než Dům dětství v Krnsku, stálo to za to, že jsem do Evropy jel. Dům dětství je nejzajímavější a nejpokrokovější školou na evropském kontinentě.”
Celá zpráva C. Washburne (o Krnsku píše např. na straně 12): IN EUROPEAN EDUCATION
Děti umístěné ve zřízené ozdravovně docházely do krnské školy. Dům změnil název na Domov legionářských sirotků. Nyní jezdily do zámku děti s různými zdravotními neduhy na doléčení.
Hlavním učitelem a výchovným pracovníkem v Domě dětství byl Ferdinand Krch. Vystudoval dětskou psychologii, literaturu a umění, věnoval se novým pedagogickým směrům. Založil dětský hudební kroužek, učil děti zpívat, poslouchat hudbu, hrát na hudební nástroje. Po zrušení Domu dětství psal učebnice pro děti, spolupracoval s Československým červeným křížem v péči o starší děti. Celý život věnoval dětem a patří mu za to velký dík.
Jeho spolupracovníkem byl Ladislav Švarc, jehož hlavním zájmem bylo dětské výtvarné umění. Třetím mužem, který ale v Krnsku strávil pouhý rok, byl Ladislav Havránek, vystudovaný učitel působící na obecné škole ve Všelisích na Mladoboleslavsku. Zajímal se zejména o výtvarné a jazykové znalosti dětí. Spolu s malířem Karlem Boháčkem založil Lidovou malírnu, v níž děti uplatnily svou vrozenou tvořivost. Vyráběly zde dřevěné hračky a krabičky, malovaly na keramiku lidové motivy, vyšívaly ozdobné předměty do bytu, pletly tašky. Za díla Náčrtník kresebné výchovy, Pětilístek a Zlatý klíček (na dvou posledních dílech spolupracoval s Ferdinandem Krchem) získal velké uznání. Mnohé Havránkovy matematické učebnice byly přeloženy do francouzštiny a ve Francii natolik ceněny, že se používaly při vyučování až do 60. let. U nás nebyly ani vydány...
Všechny tři spojovala láska k dětem, snaha změnit vyučovací systém, učit děti nenásilně tak, aby se jim ve škole líbilo. Škoda, že tento “experiment” měl jen tak krátkou dobu trvání…
Literatura
- Dům dětství v Horním Krnsku - Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pedagogiky, bakalářská práce, Andrea Dvořáková
- Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů
- Wikipedie / wikipedie.cz
Autor textu: Alena Prchlíková (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek