Konec pohanů v kraji  (ze Stránova)

Slovanské osady na okraji česko-lužických pomezních hvozdů v okolí Březovic a Skalska patřily k posledním baštám pohanů v Čechách. Zatímco v celé zemi, zvláště od doby sv. Václava, se stále rychleji šířilo křesťanství, v tomto kraji a dále k Jizeře v sousedním Boleslavsku se lidé nechtěli vzdát svých lžibohů a model, setrvávali ve starých bludech a pověrách. Posíleni pohany vytlačovanými z jihu a západu do severních Čech stále více zvedali hlavy, utiskovali a pronásledovali vyznavače Kristovy víry. Když se ukázala marnou snaha přemoci jejich bludy silou nové víry a pronásledování křesťanů neustávalo, nezbylo pražskému knížeti Boleslavu II., zvanému Zbožný, než proti pohanům zasáhnout válečnou mocí.

Jeho vojska pod náčelnictvím Bratřimíra z Hrušova a podvůdci Hrozka z Předměřic, Béra, jinak také Medvěda, z Kováně a Koloslava z Kluku vtrhla do pohanského Zálabí a Boleslavska ze tří stran. Na pohany z okolí Březovic, Skalska a z Kokořína udeřil se svým vojskem postupujícím od západu jako první Koloslav. Ti vidouce, že nemohou trvale odolávat, ustupovali i se svými ženami, dětmi a celým majetkem podél Skalského potoka k Jizeře. Nedošli daleko. Na niměřických pláních bludaře, jejichž postup zdržovaly s nimi prchající rodiny, hnaný dobytek a další přítěž, Koloslav dostihl. Krátká, ale krvavá srážka, v níž padl vůdce pohanů, neměla vítěze. Vyhnanci po ní bez překážky putovali dál až ke Stránovu, kde se unaveni rozložili táborem. Koloslavovo vojsko, předstírajíc bojácnost a strach z dalšího boje, se stáhlo k Beznu a Benátkám a spojilo se tam s ostatními knížecími oddíly. Společně, ještě té noci, napadli prudkým útokem ležení nepřítele. Překvapení pohané propadli zmatku, který zvyšoval v táboře se nacházející dobytek divokým pobíháním a bučením, úzkostlivý nářek žen a dětí. Než se přepadení vzpamatovali a chopili zbraní, byla bitva napůl prohraná. I když se urputně bránili a způsobili knížecímu vojsku nemalé ztráty, byli v boji, trvajícím od nočních hodin do samého poledne, pohané poraženi na hlavu. Ti, kteří bitvu přežili, zanechali svůj majetek vítězům a uprchli spolu s rodinami do okolních lesů a roklí a odtud dále podél Jizery do zapadlých koutů při jejím horním toku.

Po vypuzení všech pohanů z kraje kázal kníže k zastrašení všech nepřátel Kristovy víry vybudovat na soutoku říčky Klenice s Jizerou přepevný hrad, který byl nazván jeho jménem – Boleslav. K rozlišení od již stávajícího stejnojmenného místa na Labi jej lidé začali nazývat Boleslav Mladý. Půdu, která dosud patřila pohanům a jejich kněžím, věnoval kníže svým udatným bojovníkům. Okolí Skalska s Kování obdržel podvůdce Bér, který se potom psal „z Kováně“ a byl zakladatelem slavného rodu rytířů Kováňských.         

To vše se podle kronikářů stalo léta Páně 973. O vypuzení pohanů a bitvě u Stránova píše ve své Kronice České Václav Hájek z Libočan. Zmiňuje se o ní i Balbín a později i J. Schaller ve své Topografii království Českého.

Literatura:
Zdeněk Hoffmann, Pověsti z Podbezdězí

Autor textu: Ladislav Kurzveil (červenec  2020) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek