O vrazích sv. Václava

Kníže Boleslav nechal zavraždit svého bratra Václava v Staré Boleslavi. Jedním z vrahů byl rytíř Hněvsa z Vrabí. Ten prý za trest zahynul v šílenství a pak vždy jeden z jeho rodu po nějaký čas bláznil. Jiní zas měli vlasy rudé po krvi prolité jejich předkem. Druhému vrahovi Štyrsovi, dána jest od Boleslava dědina na půlnoci, kdež on sobě dvůr nedaleko od řeky, jenž Jizera slove, na jedné straně postavil a dal mu jméno Stránov. Pro mord pak muže svatého míval velmi bolestné nohy, takže sám smradu od nich pocházejícího snésti nemohl. I vsedl jednoho času na kůň, a pojav psa a jestřába vzav na ruku, aby sobě v své bolesti potěšení učinil, jel z svého dvoru Stránova k knížeti svému do Boleslavě, a zpátkem se navracujíc, jel skrz les borový, kdež nemoha velikou a ukrutnou bolest noh svých vytrpěti, s koně sedl a hanebně počal zlořečiti Pánu Bohu a sv. Václavovi. Služebníci stojíc zdaleka, napomínali ho, aby se upamatoval, ale on tím více se zlobil, a v tom otevřela se země a jeho s koněm, se psem i s jestřábem živého pohltila a zase se zavřela, takže toliko důl pozůstal na znamení skutku toho.  

Ulekli se služebníci, a navrátivše se domů s strachem, oznámili to manželce jeho a synům. Kteřížto synové, totiž Bojsa a Dokslav téhož roku neduh otce svého trpěli, a potomně všickni z rodu toho bolestné nohy mívali, a na památku ukrutnosti nad sv. Václavem vždycky jeden z mužského pohlaví z toho rodu v padesáti letech jednou zlou smrtí zahynul. Měli obyčej lidé na den sv. Václava tu jámu, kdež se Štyrsa propadl, navštěvovati, a tu pilně poslouchajíc, slýchali, an kůň zařehtal, pes zaštěkal a jestřáb zvoncem zazvonil.

Literatura:
Dr. Jos. V. Šimák, Boleslavan 1926

Autor textu: Ladislav Kurzveil (červenec  2020) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek