Vodník u mlýna v Zámostí

Děd Michal z Malých Horek u Strenic v Mladoboleslavsku mlel v Zámoisti ve mlýně obilí na mouku. V noci domleil i sebral se a šel domů, aby si časně ráno pro mouku jel. Když šel vedle Jizery, něco z vody vyjelo a k němu se přiblížila nějaká černá postava. Jaká byla, nemohl pro tmu rozeznat a také ji dlouho neprohlížel, nýbrž zrychlil kroky a čerstvě pospíchal po cestě k domovu, aby té černé postavě ušel. Ale černá postava spěchala neustále za ním, jsouc jen několik kroků pozadu. Že vyjela z vody, vzpomněl si Michal na vodníka i na všecky pověsti, které o něm kdy slyšel a obešla jej hrůza, ale nechtěl se bát, čerstvě stupal ke Strenicům, ani se neohledna, ani nepro-mluvě, jen po straně pokukoval, jde-li ten někdo ještě za ním. A ten pořád za ním následoval asi půl hodiny cesty, až přišli k mlýnu Podčejku blíže vodní strouhy, která ode mlejna teče. Tu ten někdo* počal se na Michala sápat, až ho chytil v tejle. Michal se mu vyškub a utíkal, co mohl, dále. Ten někdo dal se tu s cesty v levo ke strouze a tam to do vody šplouchlo, jako když by tam velký kámen shodil a bylo slyšet notné zachechtání. Míchal si oddechl, nevida více žádného za sebou. Ale spěchal až domů a domů přišel mokrý a zapocený od chvatu a běhu. Hned to vypravoval, dokládaje: »Já hned poznal, že je to hastrman, ale neudělal mi nic, jen mě hodně prohnal a kdyby jsme přišli blíž k vodě, byl by mě chtěl utopit, ale já šel pořád co nejdál od vody a útek mu.« (Vypravoval mi vnuk Michalův roku 1880.)

Literatura:
Pověst byla převzata z knihy Český lid - svazek 29.

Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek / (červenec  2020)