Kdysi šel jsem dolem k nádraží Stránov – Krnsko. Pod Stránovem páslo děvčátko husy a zpívalo. Zastaviv se, slyším nápěv jako „Osiřelo dítě“, slova písně však byla jiná. I poslouchám děvčátko zpívat. Přikročiv blíže k zpěvačce, pravím: „Děvčátko je na pastvě veselé a zpívá si. Od koho pak jsi se takovou pěknou písničku naučila? – „Slyšela jsem ji od babičky. Dej jí pánbůh nebe a slávu věčnou.“ – „A kde byl ten vovčák zazděný?“ – „Tuhle na Stránově.“ – „A kdy to asi mělo být?“ – „Jak mi babička vypravovala, když se tamhle na Čertovce propad ten, co pomohl sv. Václava zabít. A pak za to dostal Stránov. Když se propad a starý hrad žádný nevartoval, spustl a zbořil se i postavili tady Stránov.“ 

„Na zelený louce
Pase vovčák vovce.
Přišel k němu řezník
A s ním strakatý psík.
Dobrý jitro ovčače,
Zač dáš štyry vovce.
Vovčák vovce prodal 
A peníze utratil. 

Dyž hnal z pastvy domu,
Prase ztratil k tomu.
Co pak to vovčáče,
Nemáš všechny vovce?
Přišli štyry vlci,
Každej mi vzal vovci.
Máš psa proč si neštěkal,
Máš hůl proč si ji nevzal.
Lidi hned ho vemte
Do gruntu zazděte.“

Literatura:
Muzeum Mladoboleslavska, Pověstné báchorky Podbezdězí  - zaznamenané Janem Evangelistou Konopasem, Mladá Boleslav 2019.