Revoluční rok 1945

V důsledku velké zimní ofensivy ruské, nastaly přesuny německých vojsk, které bylo ubytováno ve školách. Žactvo mělo prázdno a dostávalo pouze domácí úkoly.
V únoru pochodovali přes dolní část naší obce, směrem k Jizernímu Vtelnu dlouhé kolony ruských zajatců, vyhladovělých a zkřehlých zimou. Srdce v těle se zachvělo při pohledu na ty ubožáky, kteří vysílením sotva se vlekly. Vedeni byli německými strážemi.
Dole v Krnsku, dostávali chvíli odpočinku. Toho použily ženy. Měly již navařeny polévky a při tomto odpočinku, teplé jim podávaly. Po tomto kratším odpočinku pochodovali dále.

Na silnici, vedoucí od Strenic přes dolní část naší obce, byly německým vojskem nadělány protitankové zábrany. Jedna byla nedaleko křížku, druhá u domku číslo 38, třetí u školy, čtrvtá u čísla 56 a pátá na cestě k nádraží u hostince číslo 53.

Protitankové zábrany u hostice U Mostu (foto archiv pan Lisler)

Soli byl nedostatek. Byla vydávána pouze na lístky. V březnu se musely hlásiti do služby mládeže i děti 10leté. Železný most přes Jizeru Jizeru byl při Zámostské straně podminován.

1. května proskočila mezi lidem zpráva, že Hitler nežije. Tu každý věděl, že jest konec slávy německé soldatesky. V tuto dobu počla německá vojska prchati ze Sudet, kdež mezi nimi nemilosrdně řádila ruská armáda. Prchali přes Mladou Boleslav, projíždějíc na velkých autech dolní částí naší obce směrem přes Jizerní Vtelno k Mělníku. Tento útěk trval několik dnů. U mostu přes Jizeru stáli hlídky občanů, označených na rukávech národními stužkami. Též hasičské hlídky byly postaveny. Tyto hlídky měly za účel udržovati pořádek na ulici a to jak v provozu, tak i u pěších a dbáti aby německými auty nikdo nepřišel k úrazu. Tyto hlídky občanů se střídaly ve dne i v noci.

5. května naslouchali jsme poledním zprávám rozhlasu. Když byly dokončeny, po zcela malé přestávce volal hlasatel: "Kdo máš zbraň, pospěš do rozhlasu, střílí nás zde".
Nevěděli jsme co to má znamenati, až po kratší úvaze jsme si řekli, že němci asi přepadli rozhlas a chtějí se jej zmocniti, což se během několika okamžiků, po opětovném volání o pomoc potvrdilo. Byl to začátek Pražské revoluce, která trvala až do 9. května a končila po zakročení ruské armády porážkou němců.

5. května sešli se bratři Karel Berka řídící učitel, Václav Berka mistr kovářský a Matěj Hraba správce velkostatku na poradu, k utvoření národního výboru, který byl dne 6. května takto ustanovem:

• Karel Berka, řídící učitel - předseda
• Václav Berka, mistr kovářský - místopředseda
• Matěk Hraba, správce velkostatku - velitel ozbrojené moci
• Ladislav Kubát, rolník
• Josef Svoboda, úředník
• František Zajíc, mistr krejčovský
• Josef Bekr, mistr pekařský
• Václav Nejedlý, tovární dělník
• Josef Bartoš, dílovedoucí
• Jaroslav Hyka, dozorce finanční stráže
• František Kuntoš, učitel
• František Vtelenský, strojní zámečník
• Ladislav Večera, hospodářský adiunkt
• Lubomír Lupoměstský, student
• Miroslav Řípa, úředník spojky

Zahájena činnost strážní a bezpečnostní za součinnosti všech občanů. Odzbrojovalo se prchající ze Sudet německé vojsko, zajišťovali se zajatci a vojenský materiál. Prováděl se doprovod německých zajatců, z dolní části obce do sousedního Vtelna, kdež je převzali a vedli dále. Byla vykonána sbírka ve prospěch repatriantů, která vynesla množství prádla a šatstva, které bylo jim doručeno prostřednictvím "Červeného kříže".
Rovněž vykonána sbírka ve prospěch pozůstalých po zabitých spoluobčanech v revolučním týdnu. Veškerý materiál byl němcům odejmut a řádně předán vojenské správě v Mladé Boleslavi.

Dále provedena očista okolí naší obce od němců vojínů, zde se potulujících.

• Tak zastřelen byl jeden v lese nad Podkrnskem a pochován za mlýnem v lese mezi cestou, která vede do kopce k Beznu a druhá podél potoka.
• Dva jsou pochováni asi 100 kroků od splávku (průseku lesa) směrem k Hájku, v záhybu Skalského potoka asi 1m od něho v louce.
• Jeden byl zastřelen za zdí parku a pochován asi bude v stráni za rohem parku.

Když projížděli na velkých autech 9. května dole Krnskem, utekli a potulovali se po lesích. Tím bylo okolí naší obce očištěno od němců a lid zbaven strachu.

8. května vrátili se autobusem z Terezínské věznice následující:

• Štafl Jaroslav, Průšek Josef, Řehák Josef

Z židů rodiny Fišerovy nevrátil se nikdo. Asi někde zemřeli pod násilím němců.

Jmenovaný revoluční národní výbor působil až do 16. května, kdy na veřejné schůzi občanstva byl zvolen nový národní výbor a sice:

• Štafl Jaroslav, předseda
• Zajíc František, I. místopředseda
• Jonáš Štěpán, II. místopředseda
• Langr František, III. místopředseda
• Benda Václav, mistr kovářský
• Bartoš Josef, dílovedoucí
• Kubát Ladislav, rolník
• Kuntoš František, učitel
• Mendl Josef, zedník
• Dr. Vlček František, farář
• Nyzner Josef, tovární mistr
• Večeřa Josef, šafář velkostatku
• Kratochvíl Jaroslav, úředník
• Svoboda Josef, úředník
• Řehák Josef, tovární mistr
• Vtelenský František, strojní zámečník

V Boleslavské nemocnici zemřeli: Štafl Jaroslav a Bartoš Václav
Oba se z vězení vrátili domů, avšak za nedlouho Štafl onemocněl tyfem, který mu byl vě věznici němci naočkován, jako mnoha jiným vězňům. Byl převezen do Boleslavské nemocnice, kdež této zhoubné nemoci podlehl 27. května 1945. Byl převezen a pochován jesta na zdejším hřbitově v rodinném hrobě.
Bartoš Václav vrátil se též s podlomeným zdravím z věznice domů. Byl převezen do Boleslavské nemocnice, kdež 20. prosince 1945 podlehl zákeřné nemoci. Byl převezen a pochován za hojné účasti občanstva na zdejším hřbitově.

Za zemřelého předsedu národního výboru Jaroslava Štafla, byl zvolen předsedou Josef Svoboda, úředník.

9. května po 19 hodině, byl proveden (v kronice uvedeno: němci)  nálet na dolní část naší obce. Na plno byl zasažen domek číslo 54, Rudolfa Lizlera a při něm domek číslo 50, Slavomíra Lizlera.

Dům rodiny Lislerových po náletu (foto archiv pan Lisler)

U domku číslo 54 zůstala 1 bomba nevybuchlá. Poškozena též střecha hostince u Mostu číslo 53 a při něm stojící domek ve dvoře číslo 74., též pobořen. Zasaženy byly též kolny Dražické krupárny a trafikantská budka. Dům Fišerův číslo 51 byl zasažen naplno a rozbořen. Poškozen byl Josefa Bekra dům číslo 56, Ludmily Krouské číslo 77, Václava Hlaváčka číslo 79, Sokolovna číslo 92, Jana Turečka, starosty číslo 55. Jedna bomba byla schozena na kolonii nad nádražím v zahradě M.U.Dr. Hryceje číslo 110 a za továrnou v poli velkostatku jich bylo schozeno několik. Byly asi mířeny na továrnu, ovšem že špatně. Při tomto náletu bylo zasaženo asi 32 osob střepinami z bomb. Několik jich bylo v léčení v Boleslavské nemocnici.
Václav Šturma, bytem v čísle 53 byl zraněn vážně do hlavy, kterému dne 23. května podledl. 
Při tomto náletu stříleli (v kronice uvedeno: němci) v letadlech po civilních osobách!

U domku č. 54 zůstala 1 bomba nevybuchlá (foto archiv pan Lisler)

V tomto roce dne 9. května byla zakončena krvavá epocha druhé světové války, která končila porážkou němců. Byla to válka, které v celém světě nebylo rovné a jaké dosud dějiny světa nezaznamenaly. Ani by nikdo nevěřil, jak je možné, aby člověk se srdcem v těle, mohl klesnouti na takový stupeň nízkosti a páchati takové surové zločiny na civilních bezbranných lidech. Když čteme o těchto ukrutnostech pýchaných v německých koncentračních táborech a věznicích v novinářských úředních zprávách, které zjistil válečný soud v Norimberku, tají se člověku dech, po těle přechází mráz, pero mě zůstává na papíře státi a já sám nevím, jak bych tuto zvrhlost němců vyjádřil, abych se ubránil dokonce snad sprostému výrazu.

Literatura
- Obecní kronika Krnsko I., zapisoval Václav Dvořák, rolník
- text je převzat z kroniky tak, jak je v ní uveden i s případnými chybami (z dnešního pohledu)

Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek (9. května 2021)