Pro lepší pochopení o co vlastně šlo:
Adam nežil ctnostně, pro svůj nevázaný život byl vyloučen z Jednoty bratrské. Měl prchlivou povahu, která ho mohla stát i život. Bratři Vančurovi z Řehnic, jeho sousedi, se s ním dohadovali o čedičový lom. Adam byl názoru, že patří jemu, s čímž se bratři nechtěli smířit. A tak provokovali a tropili schválnosti, jezdili přes Adamova pole a tím ničili úrodu. Když se sedlákům podařilo bratry chytit, vsadil je Adam do boleslavské věže, čím porušil zemský řád a mohl být zbaven života i majetku. Nakonec po dlouhých soudních řízeních odešel s pokutou 60 000 kop grošů, což byla částka veliká, ani půjčky mu ji nepomohly zaplatit. Proti byl i osud, umřel v roce 1588 při morové nákaze.
Uvedu vyprávění Františka Bareše z kroniky “Paměti města Mladé Boleslavě”, kterou vydal v roce 1921. Hlavními osobami jsou bratři Jiřík a Marvart Vančurovi, jejich neustálé nekalé činy a rozepře, tentokrát s Adamem Krajířem z Krajku. Uvádím v původním znění a na konci připojuji poznámku o “kuběně, dceři Ondráčka z Boleslavi”.
Léta 1580 Jiřík Vančura na Studence činil překážky Boleslavským, kteří lámali u Kosmonos čedič od let nepamětných. Bylo to na den božího těla (2. června), přišli pacholci Vančurovští do Kosmonos, kde měli Vančurové své dva dvorce, nadělali tam slaměných víchů a zapálili je, jakoby chtěli Kosmonosy páně Krajířovy zapáliti. Byla to léčka na pana Adama, jenž byl povahy prchlivé: dal v Boleslavi bít na poplach, odkud vyhrnuli se jeho lidé vyzbrojeni, co kdo chytil, oba Vančury jali, do Boleslavi odvedli a do věže na zámku dali pod závoru.
Přátelé i nepřátelé vyčítali panu Adamovi, že jednal nerozvážně a tím propadl v pokutě hrdlem i statky podle zřízení zemského. V pondělí 6. června přišel z královské kanceláře zatykač, Vančurové měli býti z vězení propuštěni a pan Adam postaviti se příští čtvrtek do Prahy.
Dali na pána Krajíře čísti zřízení zemské, podle kterého císaři propadl v pokutu hrdlem i statky. Pan Adam šel se suplikou k císaři, že se podvoluje dáti 10 000 kop grošů a že s Jeho milosti císařem nechce se dáti v žádné soudy, co s Vančurou má, že žádá pořadem práva zachován býti.
Rozkázáno všem ven vyjíti, soudcové zemští seděli po 10 hodin, se stranami smlouvali. Vančurové žádali pokuty zřízením zemským vyměřené:
Povolán pan Krajíř, dal za odpověď:
“Čeho na mně páni Vančurové žádali, jest proti rozumu: nejprve mám býti sťat, pak do vězení veden býti, statek cizí jim dávati a osoby, aniž vím, jaké, vydávati”.
Slyšáni svědkové obou stran: pan Adam poslal Mik. Hrubešovi tuto ceduli řezanou:
“Mikuláši! Toho svědomí na tobě žádám, toho že jsi povědom: když jsi na boží tělo přišel do vsi Kosmonos s Martinem Kašparovským a já když jsem přijel na grunty své nad ten lom, kdež se čedič láme, tu že jsem V. Rodovskému, M. Kašperskému a Jiřímu Noskovi poručil, aby šli k panu Markvartovi Vančurovi a jeho napomenuli sousedsky, aby se pokojně choval, a co před sebe béře: že jest tu tak s mnoha osobami a ručnicemi vyjel! Což jsou ty osoby ode mne vyslané k němu šli, nemajíce jiné zbraně při sobě než tesák, s kterým obyčejně chodí. Tu když pokřik vzešel, že Markvart k těm poslům z ručnice stříleti chce, tu jsi viděl, že on, Markvart, měl kohoutek natažený a chtěl proti Rodovskému stříleti. Tu jsi slyšel od těch pacholků kočů Markvartových a Jiříkových, že jim pan Markvart poručil tu ves Kosmonosy zapáliti, také jsi viděl pochodně ze slámy, kterými Kosmonosy zapáliti měli (1588)”.
Vančurové nepovolili, již jásali i s tou šlundrou, svou kuběnou, dcerou Ondráčkovou, páně poddanou, již byli sobě namluvili a skrze níž se ty věci dílem dály (Paměti bratrské).
Nebudu dál popisovat celou soudní při. Jisté je, že Adam Krajíř měl císaři postoupit město Boleslav a statků dalších tolik, aby hodnota majetku byla 80 000 kop. Naštěstí pro město a zejména pro České bratry, kteří měli obavy o své další setrvání ve městě, které k nim bylo příznivě nakloněno, se vše vyrovnalo “pouze” pokutou 70 000 kop grošů. Vše ostatní, “statky, hrdlo a čest JMC mu darovati ráčí”. Nakonec byla pokuta snížena na 60 000 kop grošů, “v něž se Krajíř uvolil, tak aby i s Vančury pokoj měl, na čtyři termíny - a pan Krajíř domů jest puštěn, aby se o peníze staral”.
Ono šlo v tomto sporu i o vyhnání bratří z města, aby padl “Jeruzalém nad Jizerou”. Pokuta byla tak obrovská, že ji Adam za svého krátkého života nesplatil. Nesehnal 30 000 kop, proto dal císaři v zástavu “Boleslav město, dvůr s podacím kostelním, Čejetice, Chrást, Bezděčín, pustý Rácov a mlýny pod ním dolejší a hořejší, Michalovice zámek pustý, dvůr poplužný, podací, Dalovice, Dolánky, Vinec dvůr poplužní, dvůr Oujezd, Bojetice, v Jemníkách (s lesem v Pilníčkách), v Libichově, Němčicích, Luštěnicích dvůr s podacím, v Strašnově, Kosořicích, v Dobrovici, Ouži, Bezně, Sejcině, Nesvačitách - což tu měl, v Zámostí most a clo na Jizeře, mlýn pod sv. Jiřím (1580)”.
Z výčtu je patrné, jak velkou hodnotu mělo 30 000 kop grošů. Ani si neumím představit, kde mohl Adam sehnat stejnou částku, kterou císaři již splatil.
Perlička z historie, také od Františka Bareše, boleslavského historika, předsedy Spolku krajinského muzea, který se zasloužil o záchranu Sboru českých bratří i Templu, a jenž má velkou zásluhu na založení muzea a nalézání zajímavých exponátů mezi obyvateli Boleslavi.
1579 - Adam Krajíř poslal ke komornímu soudu Jiříka Vančuru z Řehnic a na Valečově. Obviněný nechal u sebe na Valečově bydlet dceru Ondráčka z Boleslavi bez fedrovního listu (doporučující list, kterým umožňovala vrchnost svým nádeníkům odejít pracovat na jiné panství).
Literatura
Paměti města Mladé Boleslavě - František Bareš
Autor textu: Alena Prchlíková (říjen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek