...
Obec KRNSKO

Kostel sv. Jiří

“Svatý Jiří, 
patrone náš,
oroduj za nás”

Na mírném svahu nedaleko viaduktu se nachází pravděpodobně nejstarší stavba v obci. Je jí  kostel sv. Jiří. Býval nazýván Vtelenský, protože patřil vtelenským vladykům a i farář bydlíval ve Vtelně. Na stejném místě stávala románská stavba již ve 12. století. Ke kostelu byla později postavena fara, zvonice a kaple. Protože všechny stavby jsou v celkem zachovalém stavu, nebo je majitelé opravují, můžeme zde vidět, jak vypadalo farní centrum obce. 

Kostel svatého Jiří v Krnsku

Kostel sv. Jiří v Dolním Krnsku - napravo od něj budova fary, naproti přes silnici mlýn "V Podjiří" (šedá střecha) a napravo od mlýna je bývala škola, nyní obecní úřad a knihovna (červenohnědá střecha) / archiv Libor Šotek

Kostel je jednolodní, stěny jsou zdobeny pilastry. Průčelí je rozděleno římsou na dvě části. Nad portálem je na volutových pásech římsa. Ve štítě je ozdobná malá mušlová dekorace a pod ní dnes již prázdná nika. Předpokládám, že právě v ní byl nápis “Svatý Jiří, patrone náš, oroduj za nás”, protože býval v průčelí, také ozdoben mušlovou výzdobou.  Okna jsou polokruhová, v presbytáři jich je pět, z nichž prostřední je zazděné. V něm se nachází nápis “Pochválena buď nejsvětější svátosť oltářní”.

V letech 1547 - 1551 přestavěl kostel Jiří Vančura. Nechal pro něj vyrobit i nový zvon. Po jeho smrti v roce 1553 byl vytvořen jeho figurální náhrobek. Nachází se ve zdi za hlavním oltářem. Má podobu rytíře v plné zbroji, výraznou tvář. V pravé ruce drží přilbu, v levé řemen od zbraně, u nohou má erb. Po okraji náhrobku by měl být tento nápis:  "Léta Páně tisícího pětistého padesátého třetího v neděli na ponděli před svatou pannou Barborou umřel urozený a statečný rytíř pan Jiřík Vančura z Řehnic a na Valečově. Pán Bůh rač mu milostic býti." V rodinné historii se praví, že kdykoli náhrobní kámen začal vlhnout a v přilbici rytíře se objevila voda, vždy to bylo znamení, že umře některý člen z Vančurova rodu. Bohužel náhrobek je zakryt jakousi skříní, přimlouvala bych se za jeho vystavení. Je to nádherná památka z poloviny 16. století.  

S Jiřím Vančurou souvisí historka, která se udála v roce 1690. Uvedu ji na ukázku, jaké spory se vedly, jak se tenkrát psalo, jaké problémy lidé řešili. Moc se mi tato událost líbí, dokumentuje tehdejší dobu, a  lze z ní vyčíst, jak byl kostelíček důležitý, jak velké byly okolní obce a jaké vztahy mezi nimi byly. Pro zvídavé dodám, že kostelíček svaté Kateřiny, o kterém Hendrich Vančura píše, byl tenkrát v Čejkách (Podčejku). Dnes již nestojí, asi byl zničen požárem.

U pražského arcibiskupa si stěžoval Rudolf, svobodný pán z Lisova, pán na Stránově, že: “Hendrich Vančura z Řehnic co patron kostela podjiřského brání obyvatelům městyse Zámostí, Strašnova a Velhoty těla mrtvých na hřbitově pochovávat, takže z toho i mor povstati může, věci kostelní se kazí a ztrácejí, služeb božích se zanedbává a pole zádušní Vančura si přivlastňuje”. Na toto obvinění byla odeslána tato odpověď: “Děd můj koupil 1545 ve čtvrtek po sv. Mikuláši kostelíček sv. Jiří s polovicí kostelíčka sv. Kateřiny, v kontraktu tom neděje se zmínky, že by městys Zámostí, pak obce Strašnov, Velhota a Vtelno k němu náležely. Že stránovští poddaní v Podjiří se pochovávali, nebyla žádná povinnost, nýbrž pouze z křesťanské lásky vrchnost krnská jim toho povolila. Že by některá mrtvola dlouhým nepochováním snad hnila a nákazu způsobiti mohla, jest pouhý výmysl. Celému světu jest známo, že tento kostelíček přečasto vyloupen byl: truhly v hrobce naší roztlučeny a rozmetány byly a v minulých válečných dobách kostelíček tento dokonce i otevřen byl, takže v něm vše pobráno bylo. Já jsem sám kalich, patenu, dva ornáty, misál a jiné potřeby kostelní opět koupil. Že by pole od něho vzato bylo, státi se nemohlo, neb kostelíček ten žádných polí nemá. Chci-li míti v něm služby boží, musím si kněze platiti, neb nějakého jmění při kostele není”. 

V roce 1581 obnovil kostel Václav Vančura. Nechal vyrobit nový zvon, o němž si můžete přečíst v článku krnské zvony. Byl sice za války zrekvírován, ale později vrácen.

Po roce 1600 byl kostel pouze filiální a patřil farnosti strenické. Každou čtvrtou neděli a o svátcích tu sloužil strenický farář mši a dostával za tuto službu 21 zlatých.

Na žádost krnských pánů byl v roce 1764 povýšen kostel na farní. Polepšil si i farář. Odměnou mu bylo obilí, hrách, máslo, pivo, asi 300 zlatých a desátek od všech poddaných. 

Kostel svatého Jiří v Krnsku s farou

Kostel sv. Jiří / zdroj: archiv Libor Šotek

Velká změna nastala v roce 1787, kdy byl kostel zbourán do základů a znovu postaven. Při této pozdně barokní výstavbě byl přistavěn presbytář, na severní stranu sakristie. Z původního kostela byla přenesena renesanční křtitelnice vyrobená v roce 1570. Ostatní zařízení a výzdoba byla pořízena současně se stavbou nebo v dalších letech.

Křtitelnice byla kamenná, na podstavci měla ozdoby ve tvaru kalicha. Na číši byly žlábky. Na vršku stála plechová, pozlacená socha sv. Jana Křtitele. Na křtitelnici byl nápis : “Léta 1570 dal tvto pamatkv vdielati Adam Kolarz z Karvsicz” (napsala jsem v původním znění, písmeno v se nyní čte jako u). 

Velkou opravu kostela zahájil v roce 1861 Eduard Špork. Nechal vymalovat obraz sv. Jiří od malíře Josefa Vojtěcha Hellicha, který umístil na hlavní oltář. Pod ním je menší obraz Panny Marie. Ve výklenku pod obrázkem bývala také výzdoba, nyní tam mívá kněz připravené hostie. 

Před hlavním oltářem stojí oltářní mensa, která je přikryta vyšívaným bílým ubrusem. V pravé části hlavní lodi je oltář sv. Kříže, na němž je ve skříňce, která bývala kdysi zasklená, soška Panny Marie. Byl to dar od majitele Vtelna, hraběte Jana Václava Příchovského. Po obou stranách uprostřed hlavní lodi jsou postranní oltáře. Obrazy sv. Václava, patrona naší země,  a sv. Františka Serafínského již na nich nejsou. Ale nad nimi jsou stále obrazy od Václava Kraupy - na jedné straně obraz Nejčistší srdce Panny Marie, na druhé Srdce Pána Ježíše, namalované v roce 1861. Obrazy doplňují sošky. I další původní malby byly od tohoto barokního malíře, později také zvaného Václav Kroupa. Náklady na opravu nesl sám Eduard Špork, pomohly mu i příspěvky od věřících.

Eduard se v roce 1864 pustil i do opravy cesty kolem kostela. Při opravě železniční dráhy byla zbořena chalupa Josefa Kubáta, která stála u kostela a starý špitál, který zde byl od roku 1690. Byla zbudována nová silnice pod kostelem, místo zbouraného domu se rozšířil hřbitov. Eduard nechal postavit schody k márnici a novou zeď. 
 

V roce 1870 nechal Eduard postavit pro svou rodinu oratoř. Další větší oprava proběhla v roce 1882 za faráře Václava Tesaře.

Farář František Mendlik použil na opravy a výzdobu kostela milodary a své vlastní peníze.
V roce 1888 nechal přelít zvon. U pražské firmy “J. Rejna a J. Černý” sídlící na  Královských Vinohradech, objednal nové varhany. Firma se specializovala na výrobu varhan a tyto pro krnský kostel byly vyrobeny 22. července 1899 jako jejich sté. Byly “zhotoveny s pomocí Boží”, jak dokládá tabulka upevněná na boku nástroje. Stály 1060 zlatých a byly zaplaceny z kostelního fondu a ze sbírky věřících.

Každé z deseti oken s krásnými malbami má v dolní části jméno svého donátora. V presbytáři jsou čtyři okna, která byla vyrobena v roce 1897. V hlavní lodi jich je šest s datem 1901. Páter Mendlik nechal pro kostel vyrobit dvě okna. 

- památce drahých rodičů věnuje páter František Mendlik léta Páně 1901

- památce drahého otce věnuje rodina Herdova léta Páně 1901

- věnuje rodina Michalova z Prahy léta Páně 1901

- věnuje Anna Holubová z Královských Vinohrad léta Páně 1901

- věnuje Karel Sylaba z Prahy léta Páně 1901

- věnuje rodina Horákova léta Páně 1897

- věnuje památce matky JUDr. J. Herda léta Páně 1897

- věnují Jan a  Anna Řípovi z Jizerního Vtelna léta Páně 1897

- věnuje rodina Kuchtova léta Páně 1897

V hlavní lodi jsou dva skleněné lustry. Protože jsou si v mnohém podobné, předpokládám, že oba kostelu věnoval továrník Antonín Rückl, vlastnící sklárnu ve Skalici. Určitě alespoň jeden pochází z jeho továrny.

Krátce po válce, za faráře Františka Vlčka, byla provedena oprava vnitřních prostor a nově pověšena celá Křížová cesta. Současně byl upraven hřbitov. Jako památka na Františka Vlčka je na zdi vedle hlavního oltáře upevněna pamětní deska.

Na levé straně hlavní lodi je umístěna kazatelna, která se dnes již nepoužívá. Před ní stojí křtitelnice, ale není to ta původní. Pod kazatelnou je umístěna velká svíce paškál, která se zapaluje při úmrtí a zejména při velikonočních svátcích. 

U vchodu je původní kropenka a kousek stranou v ústraní se nachází Boží hrob, symbolické zpodobnění Kristova hrobu. 

Střed lodi vyplňují dvě řady lavic s klekátky, v některých jsou kancionály s očíslovanými písněmi, které věřící při bohoslužbě zpívají. Čísla písní píše kostelník na tabulku, kterou umísťuje na kazatelnu.

Z boku kostela jsou dvířka na kruchtu. Po několika točitých schodech se před vámi objeví nádherné varhany, vyřezávané zábradlí, zdobené proplétanými a geometrickými ornamenty a prostor, z něhož se line při mších hudba doprovázející zpěv věřících. Z výšky si můžete prohlédnout krásnou štukovou výzdobu celého vnitřního prostoru kostela. 

Před oltářem jsou dvě krypty rodiny Vančurů. Je zde pohřbena i Anna Slavatová, roz. Šliková, majitelka Stránova.

V průčelí kostela, oboustranně u vchodu, jsou umístěny desky se jmény obětí 1. světové války. Je zde vyryto 58 jmen padlých a nezvěstných z naší oblasti. Nápis říká: “Padlým na prahu české svobody”

Na stráních kolem kostela byly vinice se sklepy. Kolem 17. století se zde nacházel nejen kostel, ale i špitál sv. Jiří.

30. 11. 1981 byl kostel vykraden. Zmizely dvě vzácné sošky. Socha sv. Jana Křtitele z roku 1560 zdobila křtitelnici, byla dřevěná, pozlacená, vysoká 80 cm. Soška svaté Barbory stávala na postranním oltáři.
 

Fara 

Nad kostelem, v úchvatném místě vytvořeném kamennou zídkou a dvojramenným schodištěm, stojí patrová budova fary. Když jsem ji viděla zbavenou nánosů věků, zůstala jsem stát okouzlena její krásou. Zdi jsou členěny lizénami, okna lemují šambrány a segmentové římsy.

Budova fary v Krnsku

Krnská fara - zdroj / Pavel Hdrlička - Wikipedie (2016)

Pohled na faru z čelní stranyFara - schodiště
Fara / zdroj: Alena Prchlíková

Viděla jsem v televizi reportáž z této fary. Její majitelé v ní ukazují současný stav, ale také, jak se probouzí její krása.

Rekonstruovaný interier fary (stav 2015)

Rekonstrukce interieru / zdroj: Denik.cz

V patře ožily fresky, které mají v každé místnosti jinou barvu. Čínský salónek je zvláštní tím, že odkrývané zvířecí a lidské postavy jsou bez hlav. Ty byly zamalované a zakryté novinovým papírem. Doufám, že se podaří majitelům této nádherné stavby dokončit restauraci všech místností i samotné budovy. Je to úkol věru nelehký, a já jen můžu, a myslím, že i za vás, milí čtenáři, popřát jim mnoho zdaru a štěstí. 

Krnská farnost byla kanonicky obnovena v roce 1764. Dá se asi říct, že v té době, nebo možná o dva roky později,  byla dostavěna fara. Od roku 1715 jsou zde vedeny matriky. Farář před postavením fary bydlel v mlýně, předpokládám, že v Podjiří. 

Fara je ohraničena ohradní zdí. Brány na hřbitov byly dvě, dochovaly se části. Na pilíři, který stojí naproti faře, stávala dekorativní váza. Pod svahem u silnice byla druhá brána, která vedla na kamenné schodiště, které ústilo u márnice. Před touto branou stával pískovcový kříž z 18. století, jehož ramena byla zakončena trojlisty. Márnice se během věků zřítila, nyní je tam oddělené místo pro hřbitovní odpad. Kostel obklopuje ze všech stran hřbitov s mnoha cennými náhrobky z 19. a 20. století. 
 

Mariánská kaple

U cesty vedoucí k domkům ve svahu a na horní hřbitov stojí novorománská kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské. Vlastním nákladem 2147 Kč ji nechal v roce 1901 postavit Páter František Mendlik, děkan a farář v Krnsku. Pod ní se nalézá hrobka. Ve výklenku uvnitř kaple je umístěna socha Panny Marie Lurdské, nad níž je nápis: „Já jsem neposkvrněné početí“. Na stěnách byly malby a prostor doplňovala dvě klekátka.

Mariánská kaple v Krnsku

Mariánská kaple - zdroj / Pavel Hdrlička - Wikipedie (2013)

Krásně zachovalá stavba je hojně ozdobena štukovou výzdobou. Sloupy v portálu jsou zakončeny úžasnými korintskými vlysy. V polokruhové nice, jejíž oblouk je doplněn štukovými ornamenty, se nachází nápis: Oroduj za nás, neposkvrněná Panno Maria! Mříž je sice krásná, ale brání vstupu do útrob kaple, což je z mého pohledu škoda…

V roce 1894 proběhla z iniciativy řídícího učitele Vaňka Národopisná výstava v Bezně. Podobná se v té době konala na mnoha místech. Vystavováno bylo plno předmětů ručně vyrobených a zdobených, od potřeb do domácnosti až po knihy. Místní výstavky byly jakousi přípravou před pražskou Národopisnou výstavou českoslovanskou, která se uskutečnila o rok později v Praze. Na okresních úrovních byly vystaveny předměty, o nichž do té doby veřejnost nevěděla, často ani majitelé neznali jejich hodnotu, jen je považovali za výjimečné. Z těchto zajímavých kousků byly vybrány exponáty pro pražskou Národopisnou výstavu českoslovanskou.

Páter F. Mendlik poslal na výstavu do Bezna několik významných uměleckých děl, které, předpokládám, bývaly umístěny v krnském kostele:

  • Starý obraz na skle
  • Listy ze žaltáře se žalmy
  • Papežská bula z roku 1773
  • Dva listy z kancionálu s iniciálkami

Náhrobní pamětní deska na Františka Mendlika se nachází na zdi kostela sv. Jiří v Krnsku.
 

Zvonice 

V té samé době, kdy se stavěla fara, se současně vybudovala nízká hranolová zděná zvonice. Je čtvercová se stanovou střechou,  na vrcholu je umístěn křížek. Po stranách bývaly hladké lizénové pásy, nad nimi zdobená korunní římsa. Na každé straně se nachází půlkruhově zaklenuté okno zavřené dřevěnými žaluziemi. Kdysi bývala okna zdobená šambránami, podobně jako okna fary. Zvonice je z roku 1766, stojí samostatně na vršku stráně u hřbitova, aby bylo zvonění lépe slyšet.

Krnsko, Zvonice

Zvonice - zdroj / Horák Vlado - Wikipedie (2018)

O zvonici jsem slyšela, že je to typická ukázka lidové tvořivosti. Nevím proč, mně se líbí. Pěkný domek nad strání, z kterého se ozýval zvon v pravidelných časech - v pravé poledne, večerní klekání a při významných událostech, většinou nepříjemných. 

Pod zvonicí se na počátku 18. století nacházely tři vápenné pece. 

V letech 1938 - 1945 byla z Krnska spravována část litoměřické diecéze, která zůstala v okleštěných hranicích 2. republiky a protektorátu. Obec Krnsko stále patří pod tuto diecézi. 


Více informací o zvonech, najdete v samostatné sekci: Krnské zvony, sochy a kříže


Krnský hřbitov

Je rozdělen na dvě části - dolní a horní. Kolem kostela a přes hřbitov vede veřejnosti přístupná cesta, která  kolem fary směřuje kopcem nahoru do druhé části hřbitova. Ta byla vybudována současně se stavbou fary.

Krnsko: Horní hřbitov

Horní hřbitov, v levém dolním rohu je patrné umístění zvonice / zdroj: archiv Libor Šotek

 

V raných dobách se pohřbívalo pouze kolem kostela, byl postaven jako hřbitovní. Když byl v roce 1787 založen horní hřbitov, pohřbívalo se většinou tam. Ale movitější obyvatelé Krnska a okolních obcí si vymohli, aby nemuseli chodit do kopce a měli tudíž hroby přístupnější, aby se pohřbívalo i kolem kostela. 

Uprostřed horního hřbitova se nachází velká hrobka hraběcí rodiny Šporků. V roce 1907 byly do ní převezeny z Malostranského hřbitova u Košíř ostatky Valburgy, hraběnky Šporkové, její dcery Gabriely a hraběte Josefa Šporka. 

O rok později byla do rodinné hrobky v Krnsku převezena mrtvola Eduarda, říšského hraběte Šporka, c. k. majora hulánského zeměbraneckého pluku. Pohřbu tohoto člena Šporkovského klanu se zúčastnila hraběnka Marie z Valdštejna-Vartenberka ze Stránova, hrabě František Thun-Hohenstein z Děčína, hrabě Josef Vratislav z Mitrovic, majitel Krnska se svými strýci Maxem a Arnoštem, baron Neuberkhrabě Schwert-Špork. Zemřelý hrabě byl příliš štědrý, rozdal celý svůj majetek. 

V horní části  hřbitova je několik významných pomníků. Když pominu Šporkovské hroby, najdeme zde i Pomník ruského vojína, k němuž chodívaly školní děti s lampiony. Svůj poslední odpočinek zde nalezl i legionář František Tošovský nebo mladý pilot Josef Svárovský, kterému se ve zhoršené viditelnosti nepodařilo přistát. 

Nad kostelem, mezi dnešními hroby, vedla kdysi cesta, kterou se přes Krnsko jezdilo. Buď směrem na Strenice nebo do Horního Krnska. Silnice u mlýna v Podjiří nebyla, u něj končila příjezdní cesta. V místech dnešní silnice se rozkládal mlýnský a hospodářský dvůr, stála zde stodola, chlévy a sklepy. 

V roce 1874 se stavěla v těchto místech nová okresní silnice vedoucí z Dolního Krnska do Dolního Cetna. Stavěl ji Josef Ketner, mistr tesařský, který byl majitelem hostince v dolní části obce (nynější obchod se smíšeným zbožím).

Na podezdívce, která vyrovnává terén, stojí v ose průčelí fary barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého.


Více informací o této soše, najdete v samostatné sekci: Krnské zvony, sochy a kříže


Literatura
- Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem
- Památkový katalog, Národní Památkový ústav
- Paměti obce Krnsko - Václav Dvořák
- Paměti obce Krnsko - Ladislav Kotek
- Wikipedie / wikipedie.cz
Hrady.cz
Politický okres mladoboleslavský - depositum.cz - August Sedláček
- Biskupství litoměřické
- Obecní stránky Bezno - bezno.cz


Autor textu: Alena Prchlíková (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek

Datum a čas

Dnes je neděle, 17. 11. 2019, 23:04:40

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2
1
3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Stránovský zámek - povšimněte se absence zástavby v "Horačce"

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje.

Pranostika na akt. den

Když napadá sníh na zelené listí, bude dlouhá zima.

Anketa

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 11. 2019

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky. Denní teploty 11 až 15°C. Noční teploty 9 až 5°C.

Mobilní aplikace

Aplikace

Google Play
App Store

Informace e-mailem

Novinky e-mailem