Spor mezi císařovnou Marií Teresií jak známo, trval více let, přičemž došlo místy v Čechách k tuhým srážkám vojsk, rovněž i v okolí Boleslavském.

Vojsko císařské, jemuž stál v čele generál Laudon, přitáhlo k Stránovu a zde se rozložilo za obcí Vtelnem. Jízda ulehla v Pojizeří, hlavně na louce Neuberce u Zámostí. Po boku generála Laudona, nalézal se také princ Josef, pozdější císař.

 
Generál Ernst Gideon von Laudon / zdroj: wikipedia a Císař Josef II / zdroj: dejepis.com

Oba uhostili se společně v hostinci u "Mostu", jehož majitelem byl Nedvěd. Bylo právě poledne, když oba hosté vkročili do jizby a za nimi hned také děvče s díškou mléka v ruce. Přicházela právě z chléva od dojení. Princ spatřiv ji, pousmál se a pravil: "Rozmýšlel jsem se právě co si dám k obědu a ty v tom přicházíš s nejmilejší mojí pochoutkou. Zdali pak mi dopřeješ z té díšky sklenku a nějakého zákusku", tázal se princ a přitom štípl děvče do tváře. "S radostí, jen to štípnutí ne", odvětilo děvče a plesklo prince přes ruku. Tato smělost rozesmála oba vzácné hosty, ale hostinský povšimnuv si co se stalo a byv již zpraven co jest to za pány, pohrozil dívce a přísně ji pokáral. "Ne, ne žádné kárání", zvolal princ na hostinského "ať se vždy tak brání po zásluze". A na důkaz že se nezlobí, daroval děvčeti dukát.

Krátce na to, odebrali se oba páni k vojsku do Jizerního Vtelna. Zašli ke dvoru Mladatovskému, kde v panské štěpnici (ovocný sad) nalézalo se pohotově několik baterií děl, spočívajících hlavněmi na zdi štěpnice, mezi cestou k Beznu a k Chotětovu vedoucí, odkud nepřátelské vojsko se očekávalo. Nepřítel však netroufal se přiblížiti se, tím spíše, že jeho výzvědná jízda překvapena byla císařskými husary a na místě poražena, jak starý Kruška od "Mostu" tvrdíval.

Návrat shora uvedených pánů do hostince u "Mostu" skýtá nám ještě jednu episodku. Když pánové došli k Stránovskému zámku, setkali se ve vrchu s dívkou nesoucí v ruce v bílém ubrousku nějakou výsluhu.
"Kam pak panenko, kam?" tázal se princ.
"Domů" odvětila dívka.
"A co to neseš v uzlíčku, ptal se princ čtveračivě". 
"Nesu výsluhu své mamince", zněla další odpověď.
"Náš hospodář slaví dnes svůj svátek a zbytek od hostiny, několik koláčů, řekla panimáma abych je donesla matce a tak jí je nesu". 
"A což děťátko požádám-li tě o jeden, dáš mi?" 
"I třeba dva si vezměte", nabízelo děvče rozbalujíc uzlík.
"Ustaň" kynul princ, "chtěl jsem jen věděti jak jsi upřímná a tuto přijmi od cesty, beztoho od matky sotva co dostaneš" a dívku podaroval dukátem.

Obě tyto episodky sdělil starý Kruška, mistr krejčovský v Krnsku č. 54 jsa stár 86 roků a v době princovy návštěvy 12 let starý, Karlu Krouskému, který tyto zaznamenal.

Literatura
- Obecní kronika Krnsko I., zapisoval Václav Dvořák, rolník
- Text je převzat z kroniky tak, jak je v ní uveden i s případnými chybami (z dnešního pohledu)

Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek