Největší potíže mívala naše obec s drobnými zloději. Neminulo dne i noci, aby ten či onen občan nepostrádal něčeho na svém majetku. Jeden peřiny, druhý šatstvo, třetí třeba husu nebo kachnu a jiný třeba i velkého krmníka. Pan farář si naříkal, že soudek deputátního piva po trošce mu ubývá, aniž by si sám dopřával. Až jednou uslyšel přece, že dvéře u sklepa vrzly. Postavil se tedy s pistolí k oknu a hle, chlap se dvěma džbány na prahu. Vystřelil, ovšem naprázdno, což postačilo zloděje zaplašiti, který ve spěchu džbánky nechal státi na zemi. Co to bylo za hosta, vyšlo najevo teprve, když pan farář ukázal ve škole džbánky a otázal se školáků komu náleží. To jsou naše zvolalo jedno děvčátko.
Ve mlýně v Podjiří pohřešili za 1 noc 9 peřin a šatstvo a co hus a slepic v pozdější době. Citelnou ztrátu utrpěl pan učitel. Chystal se právě zabíti tučného vepře. Když ale ráno přišel řezník, krmník byl pryč.

V kanceláři Krnské vrchnosti, znali těchto zlodějů celou řadu. Nevěděli však kam s nimi, když ani v kriminálu o ně nestáli.
Dlouho také navštěvovali panskou sýpku. Pšenice byla jim nejmilejší. Když ale kancelářský zpozoroval jak hromada nestydatě se tenčí, počíhal si na špýchaře s dvojkou. Přišli, otevřeli a hup do hromady. V tom však kancelářský za nimi dveře zavřel a vystřelil na znamení aby nejbližší strážcové přichvátali ku pomoci. Shledali trojici pobertů a ta dostala se brzo kam patřila. Dostali několikaletý žalář, jelikož toho měli mnoho na svědomí.

Takových pobertů bylo tehdá ve všech vesnicích dosti a rady si s nimi nevěděli. Až teprve v roce 1850, kdy svou činnost zahájilo četnictvo, teprve obce byly zbaveny těchto svízelů.

Literatura
- Obecní kronika Krnsko I., zapisoval Václav Dvořák, rolník
- text je převzat z kroniky tak, jak je v ní uveden i s případnými chybami (z dnešního pohledu)

Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek