Vladislav Vančura (1891 - 1942), byl sice lékařem, ale všichni ho známe jako spisovatele a dramatika.

Vladislav Vančura se ženou Ludmilou, rok 1923 / zdroj: Wikipedie

Zajímal se i o výtvarné i filmové umění, psal odborné články do různých časopisů.  Za protifašistickou činnost byl v období druhé heydrichiády, 1. června 1942, zastřelen. 

Vladislav Vančura na desce se jmény popravených na Kobyliské střelnici / zdroj: Wikipedie

A proč jsem ho zařadila mezi osobnosti? Je sice pravda, že tady nebydlel, ale svůj původ odvozoval od rodu Vančurů z Řehnic. Při psaní svého nejznámějšího díla, románu  Markéta Lazarová, se nechal inspirovat nejen krásou zdejšího kraje, ale i rytířem Janem Vančurou. Děj balady zasadil do okolí Krnska a Řehnic. Rváč a výtržník Jan mu stál předlohou pro jeho postavu loupeživého šlechtice Kozlíka. Vycházel ze středověké historie svých předků, kteří bývali zbojníky a loupežníky, a napsal rytířský, loupežnický román, který byl i zfilmován.

Vladislav Vančura se často nechával inspirovat skutečnými příběhy, událostmi, lidmi. Otec jeho přítele, spisovatele Karla Nového, se stal předobrazem „Pekaře Jana Marhoula“. Podnětem k „Rozmarnému létu“ byla dřevěná zbraslavská plovárna a její majitel i návštěvníci. A v „Rodině Horvatově“ zpodobnil členy své vlastní rodiny.

Námět k románu „Marketa Lazarová“ nalezl Vančura v kronice svých předků, Vančurů z Řehnic, mezi nimiž byli ve středověku zbojníci a loupežníci. Na okamžik, kdy se nápad na román zrodil, vzpomíná ve svých memoárech Vančurova manželka Ludmila:

„Jak často maličkosti rozhodují o vzniku velkých věcí! Jak vlastně došlo k tomu, že před plánovaným románem o rodině Vančurů zaujal Vladislava nápad napsat příběh ze středověké historie svého rodu? Nepatrným bezprostředním podnětem k tomu, aby jednoho dne řekl, že napíše dobrodružný román o Vančurech z Řehnic, byla naše rozmluva při vycházce nad Zbraslaví k Baním. Přečetla jsem tehdy právě Wildovo „Strašidlo cantervillské“ a vyprávěla jsem mu o tom. Námět i jednotlivé scény ho náramně pobavily. A ještě než si sám knížku přečetl, ho napadlo, že napíše rytířský, loupežnický román. Vrátili jsme se domů a Vladislav zmizel ve své pracovně s novým plánem v hlavě. 
V mých vzpomínkách je období, kdy Vladislav psal Marketu, jedno z nejkrásnějších. Byl zamilován do těch Vančurů a nejvíc do Markety.“