Doplňovačka nejen pro pamětníky aneb kterak jsem historii svého domu hledat začal

Bylo to začátkem června 2020 a právě jsem dokončoval budku pro sýkorku modřinku, případně její kolegyni, sýkorku parukářku. Budka by měla mít vletový otvor o průměru jen 28 mm, aby se tam neuhnízdili nějací větší ptačí squateři. Práce mi šla celkem od ruky, zbývalo dokončit nějaké detaily.
Tu jsem si všiml páru starších lidí postávajících před vrátky mého domu. Pravda, zpozorněl jsem, když mne požádali, zda si mohou vyfotografovat můj dům. Na mysli mi totiž hned vytanula ta spoušť po vloupání, kterou jsem musel uklízet, když jsem byl před pár lety vykraden.
Ale chyba lávky, žádní tipaři. Na rodný dům svého pradědečka se s manželem přijela podívat jeho pravnučka Jana. Nad kávou mi potom začala vyprávět příběh o Morizovi Altschulovi, o svém pradědečkovi, který se v roce 1867 v tomto domě narodil a také žil. 
Paní Jana byla velice překvapená, že jsem ten příběh znal. Znal, protože v Opavě, kde se Moriz Altschul později usadil a vybudoval továrnu na chemické výrobky, proběhla začátkem roku 2020 o něm a o místní čtvrti Kateřinky velká výstava, kde bylo Krnsko jako rodné místo Morize Altschula zmíněno. A kamarádi z Opavy mne informovali o rodákovi z Krnska, který to v Opavě od píky dotáhl na továrníka a váženého občana.
Ovšem vůbec jsem netušil, že se narodil v domě, kde já dnes bydlím. A to byl asi ten moment, kdy jsem se o historii mého domu začal více zajímat.

Krnsko 47, pod zvonicí - fotografie je z roku 1865

Podle rodokmenu, který mi paní Jana později laskavě poslala, jsem zjistil, že to místo, na kterém dům stojí, rod Altschulů obýval od r. 1732. Na nejstarší fotografii Krnska z r. 1865 je dobře čitelná dispozice domu, která je vidět i dnes.
Z židovských matrik je patrné, že rodina Altschulů byla v č.p. 47 usazena až do r. 1875, kdy se přestěhovala do Prahy. Ale než odjeli tak viděli, jak se v Krnsku vyměřuje a potom i staví dráha Kralupy – Turnov i to, jak se pro tuto dráhu staví viadukt. V červnu 1866 zažili pochod saského vojska přes Krnsko do Mnichova Hradiště i o měsíc později vlak vítězného pruského vojska, který po mostě projížděl zpět na Prahu. Také zažili oblíbeného majitele panství hraběte Edvarda Šporka a jeho manželku. I nového majitele hraběte Eugena Vratislava z Mitrovic, který celé krnské panství v r. 1873 koupil.
Dům č.p.47 vyhořel 15. 7. 1882 a jeho tehdejší majitel, tesař Petr Kubát, jak je v kronice uvedeno „dal spodek opraviti a téhož roku i taškami střechu pokrýti“.
Dalším doloženým majitelem domu byl František Bezucha, který se zúčastnil první světové války v roce 1918 a v r. 1925 v rámci parcelace polí velkostatku získal půdu o rozloze 97 arů a 79 m2. Podle tehdy platných nařízení, nesměl půdu po dobu 10 let prodat bez svolení Státního pozemkového úřadu. V roce 1927 byl tovární dělník František Bezucha a majitel domu č.p. 47 zvolen do obecní rady obce Krnsko za komunistickou stranu. V roce 1931 byl zvolen znovu.

• V roce 1935 v domě č.p. 47 zemřela paní Anna Vrabcová – vdova ve věku 77 let
• Majitelem domu od r. 1981 byla paní Jiřina Uhlíková
• Majitelem domu od r.1996 byla paní Radka Novotná
• Od r. 2001 je majitelem pan Miloslav Nováček...