Z Bělé vyslali Prušáci z táboru do okolí přední hlídky, aby vyzvěděly, zda nablízku je někde rakouské vojsko. Pět pruských husarů jelo ke Katusicím a dále ke Krnsku, sedm jich jelo od Březinky k Valovicím, Sudoměři, Vrátnu a Mšenem k Dubé. Na Valovicích se zastavili a poručili si půl korce ovsa pro koně. Zatím vešli k hospodářskému správci Kučerovi a ptali se, kde leží rakouské vojsko. Správce nevěděl, neboť nablízku opravdu našeho vojska nebylo. Podal Prušákům něco k jídlu a oni pak jeli k Sudoměři. Někteří obyvatelé sudoměřští stáli na silnici u vsi a když viděli projíždějící husary, rozprchli se domů. Zůstal tam jen učitel Vaněk* bez kabátu a klobouku, jak ze školy od stolu odběhl. Prušáci se ho ptali, kde je rakouské vojsko. On jim ukázal na jižní stranu, tam že mnoho vojska jest. Dále se ptali na cestu ke Mšenu. On jim řekl: „Tudy vsí cesta nevede, ale vede dolinou.“ Jeden soused, který si také přišel Prušáky obhlídnout, nabídl se, že jim cestu káže, aby raději byli již ze vsi. Přední husar řekl: „Alou, marš“ a tak musel soused napřed. Když přijeli pod vesnici na důl k živému lesu, jeli dále po jednom za sebou ve vzdálenosti vždy sto kroků, vytasili šavle a nabili karabiny, protože les se jim zdál podezřelý a když jeli rozděleni, přece by se v případě náhlého přepadu aspoň některý z nich zachránil, aby mohl zprávu podati. Nepotkali v lese nikoho. Posel se ohlédl a vida, jak Prušáci k boji se hotoví, náramně se ulekl, že snad ho chtějí zastřelit v domnění, že je špatně vede a snad právě do rukou Rakušanů. Lekal se také z té příčiny, že mu žena dala k uschování dukát z krku a několik nastřádaných dvacetníků, protože nevěděla, kam by je ukryla. Soused je zaobalil do šátku a vstrčil za košili. Teď byl se svým pokladem terčem Prušáků a bylo mu nevolno. Šel s nimi až na rovinu a pak jim ukázal cestu dále ke Mšenu. Když zmizeli mu Prušáci z očí, vracel se domů a přidával do kroku. Doma pak vyprávěl o svých úzkostech. 

* Václav Vaněk (1833 – 1900), učitel, historický badatel působící na Mladoboleslavsku. O historii obcí vydal několik místopisných knih. Jeho jméno je spjato zejména s obcí Bezno, kde působil jako řídící učitel a byl činný ve veřejném a kulturním životě obce. 

Literatura:
Muzeum Mladoboleslavska, Pověstné báchorky Podbezdězí zaznamenané - Janem Evangelistou Konopasem, Mladá Boleslav 2019.