...
Obec KRNSKO

Emil Šikal - Příspěvek pro historii

 
Jeden ze zatčených členů SOS, Emil Šikal z Benátek nad Jizerou, vzpomíná na události z doby své aktivní činnosti v odboji. Ve svých vzpomínkách se několikrát zmiňuje o Ing. Mejsnarovi.

Jestliže neexistuje nějaký další materiál, o kterém dosud nevíme, pak je pravděpodobné, že právě následující příspěvek obsahuje vůbec poslední zmínky o Mejsnarovi před jeho popravou. Dozvíme se něco málo z jeho vojenské kariéry a také o vzniku názvu odbojové organizace Stráž obrany státu.  

V květnu 1938 jsem nastoupil svou povinnost jako vojín u hraničářského praporu 1. České družiny v Bílině a byl jsem zařazen do útvaru zvaného SOS – Stráž obrany státu. Naši skupinu vedl záložní poručík Ing. Miloš Mejsnar z Krnska. Ing. Mejsnara jsem znal již z presenční služby, kdy byl k praporu přidělen v hodnosti svobodníka aspiranta. Oba jsme sloužili u první roty, kde jmenovaný dosáhl později hodnosti podporučíka. Z této naší staré známosti se vyvinuly styky téměř kamarádské. 

Když byla v Mnichově dohodnuta naše kapitulace, museli jsme jako ostatní armádní složky opustit pohraniční opevnění a odevzdat zbraně. Shodou okolností se nikdo nestaral o jeden lehký kulomet. Využil jsem příležitosti a v nestřeženém okamžiku, v předtuše věcí příštích, jsem se zmocnil jednoho kulometu vz. 24. Dobře jsem ho nakonzervoval, zabalil do stanového dílce a uložil v oboře u obce Rudy, poblíž krmelce pro zvěř. Ztráta kulometu byla při revizi zbraní zjištěna, ale protože nikdo o mém činu nevěděl, byla přičtena na vrub několika zběhům německé národnosti.

Později, když jsme mluvili s Ing. Mejsnarem o zbraních, svěřil se mi, že po odvolání mobilizace neodevzdal pistoli. Prozradil jsem mu příběh s mým kulometem, což mi s potěšením schválil, jen mne žádal, abych o věci přísně mlčel.  

Na podzim roku 1939 jsem jednoho dne jel autobusem z Prahy a v Brandýse přistoupil Ing. Mejsnar. Hned se ke mně hlásil. Začali jsme vzpomínat na dobu mobilizace, když se mne náhle zeptal, zda jako voják – hraničář znám své povinnosti k vlasti. O tom nebylo nikdy mezi námi sporu, a proto mne Ing. Mejsnar vyzval ke schůzce v hostinci u Vrbů v Krnsku. Ve stanovený den a hodinu jsem byl na místě a tam mne Ing. Mejsnar představil Strnadovi a Dlouhému, které jsem později poznal jako jedny z nejlepších členů organizace. Na schůzce jsem si přečetl provolání ke všem složkám československé armády a několik tiskopisů jsem dostal k rozšíření mezi spolehlivé lidi, za které bych se mohl zaručit. Všechny letáky jsem postupně předal a zvláště Ing. Soukal z Benátek byl nadšen. 

Zakládala se organizace SOS. Jejím úkolem bylo získání kádru spolehlivých vojáků, poddůstojníků a důstojníků. Organizace měla rámcový systém. Bylo ustanoveno několik skupin, přičemž každá skupina měla pracovat samostatně. Podmínkou bylo, aby skupiny o sobě navzájem nevěděly. V případě odhalení to mělo být zárukou, že vypadne jen dílčí část bez ohrožení celku. Kdyby byla tato podmínka konspirace dodržena, nemuselo dojít později k takovým ztrátám. 

Mým prvním úkolem bylo dopravení ukrytého kulometu z obory u Rudy. Protože jsem neměl dopravní prostředek, vyjeli jsme s Ing. Mejsnarem na motocyklu a kulomet v pytli dopravili do Krnska, kde byl s pomocí Strnada a Dlouhého ukryt ve stráni. Při dalších schůzkách mi bylo řečeno, že se skupina napojila na Mladou Boleslav, kde se prý plánuje odboj ve větším měřítku.  

V roce 1941 se počali na Mladoboleslavsku objevovat první uprchlí zajatci. Stalo se naším úkolem je podporovat, pomáhat jim jídlem, šatstvem i penězi. Předal jsem sám nějaké věci Zuzkovi v Brodcích, část převzal sám Mejsnar. Zúčastnil jsem se také převodu dvou Jugoslávců se Zuzkou a M. Sovovou z Brodců. 

Po Heydrichiádě nastala nejtěžší práce. Mnoho dobrých vlastenců pod dojmem všech hrůz ztratilo odvahu. Musím však poznamenat, že to byli zvláště Strnad, Dlouhý a Ing. Soukal, kteří šli příkladem všem našim lidem a pracovali nadále velmi přesvědčivě. 

V roce 1943 jsem dostal rozkaz, tlumočený Ing. Soukalem, abych se jakýmkoli způsobem dostal do německého vojenského tábora v Milovicích. S pomocí svého švagra jsem v tomto táboře zvaném „Nord lager“ získal zaměstnání jako pomocný dělník. Po svévolném opuštění kancelářského místa na vyživovacím úřadě byla pro mne práce v táboře dvojnásob tvrdá. Mým úkolem bylo získávat přesné zprávy o pohybu vojenských jednotek, opatřovat střelivo a vojenský materiál. Vše ode mne nejčastěji přejímali Strnad a Zuzka. 

Při jedné schůzce se členy SOS jsem se dověděl o majoru Kuchtovi, který měl být vedoucím důstojníkem odboje v mladoboleslavském kraji. Podle vyjádření Dlouhého a Strnada se to Mejsnarovi nelíbilo. Neměl jsem ale čas o věci příliš uvažovat. Dostal jsem za úkol opatřit plány milovického vojenského tábora. Postaral jsem se o lihoviny, které jsem donesl Rakušákovi wachtmeistru Jesumovi. Ten si z nich při noční službě řádně nahýbal. Začal nadávat na službu, pak na Wehrmacht a posléze na Říši, až z toho usnul. Plány tábora, které jsem následně získal, jsem doručil Ing. Soukalovi, který je ještě v noci okopíroval, takže jsem je k ránu mohl vrátit na místo. Ing. Soukal ode mne převzal také větší množství bílé šifonové látky, z níž měly být zhotoveny pásky na paži s československým znakem, nápisem SOS a číslem naší oblasti B1 – B11. Při opravě telefonního kabelu, spojujícího německé vojenské tábory s polním štábem v zámečku Bon Repos, se mi podařilo zjistit místo, kde bylo možno připojit odposlouchávací aparát. Bylo to poblíž Nového Dvora a službu zde pak vykonávali střídavě Mejsnar, Strnad a Dlouhý. Odchytávali důležité telefonní hovory.

Budova čp. 6-III bývalého špitálu Kateřiny Militké

Budova čp. 6-III bývalého špitálu Kateřiny Militké, později také sirotčince, stávala v dnešní lokalitě „U Sportu“ na rohu ulic Dukelská a Třídy T.G.M. Na této adrese se nacházelo první sídlo mladoboleslavského gestapa. 

Dne 12. února 1944 jsem byl zatčen gestapem na ulici a odvezen přímo do vily v Mladé Boleslavi k výslechu. Zde jsem byl konfrontován s Mejsnarem. Během výslechů se zvlášť statečně chovali Strnad, Dlouhý a Stejskal. Ti mně také pomohli zachránit před zatčením celou skupinu spolupracovníků. Po mnoha výsleších jsem si mohl udělat správný obraz o tom, jak se kdo na gestapu choval.

Někdejší vila JUDr. Karla Meissnera

Někdejší vila JUDr. Karla Meissnera (dnes sídlo ZPŠ v Husově ulici), kde si gestapo zřídilo svou novou centrálu po roce 1940. V prvním patře této budovy byli krutě vyslýcháni někteří členové SOS včetně Ing. Mejsnara.
Ve sklepě byly umístěny cely pro zadržené. 

Na den svého zatčení nikdy nezapomenu. Vrátil jsem se z práce v milovickém táboře asi ve tři hodiny odpoledne. Silně sněžilo a chvílemi pršelo. Gestapo mne očekávalo před domem.  Zavleklo mne do chodby, kde jsem byl důkladně prohledán. Pak mne naložili do automobilu a odvezli do Mladé Boleslavi. Cestou mi jen řekli, že jistě dobře vím, proč jsem byl zatčen. Když jsme přijeli před sídlo gestapa, zavedli mne do prvního poschodí, kde mne na chodbě postavili čelem ke zdi. Za chvíli mne zavolali k fotografovi a potom se mnou nějaký mladý gestapák sepsal osobní údaje. Znovu mne převedli do jiné místnosti, kde na mne již čekal gestapák Nienau a jeho pobočník Němeček */. 


*/ Poznámka: dvojice Richard Nienau a Josef Němeček byla v celém kraji velmi obávanou. Ve svých svědectvích o nich hovoří i další pamětníci. Josef Němeček byl před válkou kočím ve statku v Bukovně. Po okupaci se přihlásil k Němcům. Získal nižší hodnost ve složkách SS, pak pracoval až do konce války u gestapa. Po válce unikl spravedlnosti a nikdy nebyl dopaden.


 Začali s domluvami, ať se přiznám, že již stejně všechno vědí, a že jsem pracoval podle rozkazů Ing. Mejsnara. Prohlásil jsem, že to bude asi nějaká mýlka, ale se špatnou jsem se potázal. Jejich zprvu přátelské obličeje ztvrdly. Nařídili mi dělat dřepy, pak mne položili přes lenoch židle a spleteným elektrickým kabelem mne začali vyplácet. Nemohl jsem se posadit, ale musel jsem, když mne k tomu důrazně vybídli. Odmítl jsem nabízenou cigaretu, ale přijal sklenku vody, která mne trochu osvěžila. Potom začala znovu jejich „volenka“. Že prý mi ukáží, jak se jazyk rozvazuje. Neslevil jsem. Po chvíli mne odvedli do sklepa. Jak dlouho jsem tam byl, nevím. Usnul jsem a zdálo se mi o mém synovi Jeníčkovi a o manželce. Několika kopanci jsem byl neurvale vzbuzen a hnán znovu nahoru. V rohu místnosti stál čelem ke zdi Ing. Mejsnar. Komisař na něho mluvil německy. Co přesně říkal jsem neslyšel, protože mi ještě hučelo v hlavě. Mejsnar se pak ke mně obrátil a řekl mi, abych mluvil pravdu. V očích a rozbité Mejsnarově tváři jsem však četl něco jiného. Odvedli ho a pustili se znovu do přemlouvání. Slibovali, že když promluvím, ušetřím si pokračování výprasku. Nemohl jsem zradit, vždyť přísaha byla svatá. Musel bych se stydět před mým chlapcem, manželkou i každým jiným člověkem. Veškerou svou vůli jsem upíral na to, abych vydržel. Pak jsem zřejmě omdlel. Procitl jsem na zemi v louži vody. Nienau byl rozčilen. Vyhrožoval mi a prohlásil, abych nikoho nekryl, že se na mne také každý vykašle. Němeček mne potom znovu odvedl do sklepa, odkud mne pozdě v noci vyhnali ven do automobilu a odvezli do vězení. 

 Martin HansmannKarl Rotter

Velitelé mladoboleslavského gestapa. Vlevo je Martin Hansmann, který byl ve funkci do 30. dubna 1942. 
Jeho přičiněním se úřad gestapa přestěhoval z nevyhovujících prostor bývalého špitálu do tzv. Meissnerovy vily.
Martina Hansmanna ve funkci nahradil Karl Rotter (vpravo).
 

Noc jsem strávil v cele na slamníku u dveří. Ráno pro mne přišel dozorce Zeiner a poručil vzít všechno s sebou. Byl jsem pak odveden na samotku do cely č. 18. Poznal jsem brzy, jak samota tíží. Od nekonečného chození po malé cele mne rozbolela hlava, myšlenky se zamotávaly do nesmyslných kombinací. Bylo to k zbláznění. Při každém vstupu nebo i při pouhém nahlédnutí dozorce do kukátka ve dveřích cely, jsem se musel postavit do pozoru a hlásit se německy. Než jsem se to naučil, dostal jsem ran nepočítaných. Spánek tady člověka téměř neosvěžil. Byl věčně rušen dozorci a také strachem z dalšího předvolání k výslechu a dalšímu trýznění. 

Jednou v noci pro mne přišel opět Zeiner. Ve spěchu mne bosého a pouze ve spodcích hnal nahoru, kde si mne vzali do práce staří známí Nienau a Němeček. Na celu jsem se vrátil v bezvědomí a po osm dnů jsem se nemohl postavit. Tak plynul čas a výslechů bylo ještě několik. Pak došlo k poslednímu, který byl obzvlášť krutý. Jelikož se mnou nesvedli ničeho, byl jsem dne 5. prosince 1944 připojen k transportu do Terezína. Zde jsem postupně v několika celách Malé pevnosti přežil až do osvobození. Domů jsem se vrátil jako tyfový rekonvalescent dne 26. června 1945.  


Členové SOS o kterých byla zmínka v textu a jejich další osudy: 
Jméno Bydliště Datum zatčení
Ing. Miloš Mejsnar Krnsko 08. 02. 1944
  • Popraven 3.dubna 1944 v Praze na Pankráci.
Václav Strnad Krnsko 08. 02. 1944
  • Popraven 3.dubna 1944 v Praze na Pankráci.
Bohdan Dlouhý Zámostí 09. 02. 1944
  • Popraven 3.dubna 1944 v Praze na Pankráci.
Ing. Jindřich Soukal Benátky n/J 12. 02. 1944
  • Zemřel v Terezíně 8. května 1945.
Jan Zuzka Brodce 30. 03. 1944
  • Zemřel v Terezíně 25. dubna 1945.
Emil Šikal Benátky n/J 12. 02. 1944
  • Vrátil se z Terezína 26.června 1945.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Literatura:

Dědek Václav, V boji a v práci – Sborník zpráv a dokumentů z odboje a z budování III. kraje SOPVP, vydal Krajský výkonný výbor Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních v Mladé Boleslavi, prosinec 1947, Mladá Boleslav  - Vzpomínky Emila Šikala: Příspěvek pro historii  

Wojciechowski Roman, Kosmonosy ve stínu hákového kříže 1939-1945 (Wojciechowski Roman In: Boleslavica ’15): Vlastivědný sborník Mladoboleslavska / Mladá Boleslav : Muzeum Mladoboleslavska : Státní okresní archiv Mladá Boleslav Roč. 8, (2015), s. 107-152.

Internetové stránky: Gestapo v Mladé Boleslavi  - (Jan Juřena: Gestapo v Mladé Boleslavi, odkaz ze dne 23.3.2020)

Text připravil: Ladislav Kurzveil, grafická a obsahová úprava: Libor Šotek (březen 2020)

Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 28. 3. 2024, 16:48:15

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Hostinec u Mostu s německým štítem - výřez

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Březen - za kamna vlezem.

Pranostika na akt. den

Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej.

Aktuální počasí

dnes, čtvrtek 28. 3. 2024
slabý déšť 15 °C 6 °C
pátek 29. 3. oblačno 16/3 °C
sobota 30. 3. polojasno 22/8 °C
neděle 31. 3. slabý déšť 20/10 °C

Mobilní aplikace

Aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Volně ke stažení:

Google Play
App Store

Odstávky ČEZ

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Krnsko na mapě Google