Gestapo v Mladé Boleslavi

Největším a současně nejnebezpečnějším protivníkem všech odbojových organizací a uskupení, které postupně vznikaly na našem území po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava z důvodu odmítnutí vzdání se agresivní německé moci bez odporu, byly složky německé tajné policie zvané gestapo (Geheime Staatspolizei). Pro odbojovou organizaci Stráž obrany státu řízenou z Krnska Ing. Milošem Mejsnarem a působící v regionech Mladoboleslavska a Benátecka, byli úhlavními nepřáteli příslušníci gestapa sídlícího v Mladé Boleslavi a jejich spolupracovníci. Nebezpečí prozrazení a následné perzekuce bylo po celou dobu působení této organizace velmi vysoké, a nakonec se jí stalo i osudným.    

Ve středu dne 15. března 1939 v ranních hodinách vstoupila německá vojska na zbylá území Čech a Moravy. Mezi pátou a šestou hodinou ranní překročil Wehrmacht tehdejší hranici protektorátu u Bělé pod Bezdězem a zhruba pět minut po šesté hodině ranní vstoupil po silnici vedoucí od Rožátova do Mladé Boleslavi. Další a další vojenské oddíly dojížděly do města až do odpoledních hodin.  

Společně s armádou vstoupily do Čech a na Moravu i policejní jednotky, které se ihned snažily navázat styk s orgány místní samosprávy, policie a četnictva. Skupina příslušníků gestapa, jejíž členové pocházeli převážně z Hamburku, přijela do Mladé Boleslavi již 15. března 1939 a ihned se prezentovala na okresním úřadě. Podle předem připraveného schématu bylo mladoboleslavské gestapo jako „Einsatzstelle Jungbunzlau“ začleněno pod „Einsatzkommando Kolin“, které bylo přímo podřízeno Úřadu říšského protektora.

Prvním velitelem mladoboleslavského gestapa byl v období od 15.3. do 7.6.1939 kriminální inspektor Karl Hüntze. Jeho zástupcem byl Martin Neubecker, který svou funkci vykonával od 16.3.1939 do 31.4.1941, kdy ho nahradil Karl Rotter. Velitel Karl Hüntze měl za úkol najít co nejrychleji prostory vhodné pro umístění služebny gestapa, aby mohlo začít co nejrychleji vykonávat svou funkci a plnit zadané úkoly.

Budova čp. 6-III bývalého špitálu Kateřiny Militké, později také sirotčince,
stávala v dnešní lokalitě „U Sportu“ na rohu ulic Dukelská a Třídy T.G.M. 

Pro tyto účely zvolil budovu čp. 6-III někdejšího špitálu Kateřiny Militké a rovněž bývalého sirotčince, která byla k dispozici. (Tato budova stávala na křižovatce dnešních ulic Dukelská a Třídy Tomáše G. Masaryka až do 60. let 20. století, kdy byla zbourána). Ačkoliv Karl Hüntze nepůsobil ve své funkci dlouho, stihl ze svého postu řídit příslušníky gestapa při první zatýkací akci tzv. „Aktion Gitter“ („Akce Mříže“), která se uskutečnila ve dnech 16. až 21. března 1939. Na základě příkazu říšskoněmeckých policejních orgánů pořídily zemské úřady rozsáhlé seznamy příslušníků tehdy již zakázané komunistické strany, stejně jako Židů a německých emigrantů. Na jejich základě bylo na území protektorátu zatčeno přes 2000 osob. Na Mladoboleslavsku a Mnichovohradišťsku to bylo celkem 73 lidí.  

Dne 26. srpna 1939 byl v rámci celoprotektorátní akce nazvané Aktion Albrecht I. zatčen člen odbojové organizace Obrana národa a známý mladoboleslavský advokát JUDr. Karel Meissner (viz obrázek 1). Po svém zatčení byl vězněn nejprve v Mladé Boleslavi, později byl transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde 28. května 1940 zahynul. Karel Meissner byl, krom jiného, všestranným sportovním funkcionářem několika boleslavský sportovních klubů. Vedl dokonce Československou fotbalovou výpravu na mistrovství světa v Itálii v roce 1934, na němž naše mužstvo v čele s legendárním Pláničkou získalo stříbrné medaile.

Někdejší vila JUDr. Karla Meissnera (dnes sídlo ZPŠ v Husově ulici)

Jeho secesní vila čp. 212/II stojící na křižovatce dnešních ulic Palackého a Husovy (dnes sídlo Zaměstnanecké pojišťovny Škoda), byla v průběhu roku 1940 zabavena německou mocí a následně v ní bylo zřízeno nové sídlo mladoboleslavského gestapa. K tomuto účelu zřejmě byla již dlouho před tím vytipována.

Obrázek 1 - JUDr. Karel Meissner // Obrázek 2  - Velitel gestapa Martin  Hansmann

O získání nového sídla organizace na této luxusní adrese výměnou za nevyhovující prostory bývalého sirotčince se zasloužil zejména SS-Obersturmführer Martin Hansmann (viz obrázek č. 2), který v červnu roku 1939 nahradil ve funkci dosavadního velitele gestapa Karla Hüntze a vykonával ji pak až do 30. 4. 1942. Právě bývalá Meissnerova vila se o několik let později stala tichým svědkem tvrdých výslechů a nelidského zacházení se členy odbojové organizace Stráž obrany státu v čele s Ing. Milošem Mejsnarem. V revolučních dnech roku 1945 zde byly zabaveny i některé mučící nástroje (viz obrázek 3).

Obrázek 3 - Mučící nástroje nalezené v květnu 1945 ve služebně mladoboleslavského gestapa

Za dobu působení Martina Hansmanna bylo na Mladoboleslavsku zatčeno přes 750 osob, z nichž bylo 108 popraveno nebo umučeno ve vězení. Mezi jeho největší případy patřila likvidace odbojové skupiny Obrana národa, při které došlo k zatčení kolem osmdesáti osob, z nichž 22 nepřežilo útrapy mučení nebo bylo popraveno. Z akcí proti příslušníkům Sokola bylo postupně zatčeno kolem sedmdesáti osob z nichž 18 jich nepřežilo. V případech rasových perzekucí za sebou zanechal 38 mrtvých a z jiných případů 27 mrtvých.  

Po Martinu Hansmannovi byl dne 1. května roku 1942 do funkce velitele gestapa jmenován jeho dosavadní zástupce SS-Obersturmführer Karl Rotter (viz obrázek 4). Uvolněné místo zástupce velitele obsadil Max Fricke.

Obrázek 4 - Velitel gestapa Karl Rotter

Ke jmenování Karla Rottera došlo shodou okolností tři týdny před likvidací zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha příslušníky československé armády ve Velké Británii Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem. Jako odvetu za Heydrichovu smrt nechala okupační správa bleskově zatknout a popravit několik tisíc obyvatel protektorátu, kteří se podle ní na útoku mohli podílet nebo pomáhali odboji či jen atentát schvalovali.

V rámci těchto rozsáhlých akcí byl zatčen i velitel Četnického oddělení v Mladé Boleslavi mjr. Jaroslav Linaj (viz obrázek 5), který byl i přes svou funkci velmi aktivním členem odboje a postupně se mu podařilo do něho zapojit i mnoho dalších příslušníků z řad četnictva. V tomto mimořádném období uskutečnilo mladoboleslavské gestapo dne 1. června 1942, tedy v období velení Karla Rottera, na vojenské střelnici pod Chlumem poblíž Nepřevázky popravu mjr. Jaroslava Linaje spolu s Josefem Folprechtem, Františkem Chvojem a Bohumírem Ježem. Všichni popravení tak zemřeli ještě o tři dny dříve, než Heydrich podlehl následkům svých zranění. Gestapo těla popravených pohřbilo tajně v prostoru střelnice bez uvědomění pozůstalých. Po válce byly jejich ostatky vyzvednuty a pohřbeny na Novém hřbitově v Mladé Boleslavi.  

Obrázek 5 - velitel Četnického oddělení v Mladé Boleslavi mjr. Jaroslav Linaj

V březnu roku 1943 nahradil Karla Rottera ve funkci velitele gestapa SS-Hauptsturmführer Daniel Kartarius, který zůstal ve funkci prakticky až do úplného konce války. Oficiálním dnem, kdy ve funkci skončil, byl 7. květen 1945. Byl to právě Kartarius, kterého můžeme nazvat likvidátorem odbojové organizace Stráž obrany státu, která pod vedením bývalého důstojníka československé armády Ing. Miloše Mejsnara z Krnska vykonávala svou činnost na území Mladoboleslavska a Benátecka. Jednalo se o poměrně početnou, z počátku velice dobře organizovanou skupinu, která se vedle opatřování zbraní (viz obrázky 6 a 7) a výroby munice i výbušnin věnovala soustavnému shromažďování informací zpravodajského charakteru, prováděla rovněž sabotážní činnosti a v širokém rozsahu všemožně podporovala a ukrývala zběhnuvší spojenecké, zvláště pak sovětské, válečné zajatce. Ti byli přechováváni v řadě domácností členů organizace nebo jejich spolupracovníků v jednotlivých obcích, ale i v několika tajných lesních úkrytech, zbudovaných právě pro tyto účely.

Organizace SOS se postupně rozrůstala o další a další členy, až postupem času docházelo k vnitřním rozbrojům a časté nedisciplinovanosti, které ji začaly ohrožovat. Nepříznivá situace vyvrcholila dočasným pozastavením činnosti organizace, na kterém se dohodlo její užší vedení. Ani toto opatření však zkáze odbojové skupiny SOS nezabránilo.  

Dne 4.2.1944 začalo gestapo zatýkat členy organizace a jejich spolupracovníky v Krnsku a  v Dolním Cetně. V následujících dnech, týdnech i měsících pokračovaly razie i v dalších obcích Mladoboleslavska a Benátecka, jako např. v Chotětově, v Pětikozlech, ve Hřivně, v Sušně, Mečeříži, Kochánkách, Kropáčově Vrutici, Dolním a Horním Slivně, atd. Celkem bylo pozatýkáno přes 100 členů nebo jejich spolupracovníků. Mnoho z nich bylo popraveno nebo zemřelo ve věznicích a koncentračních táborech. Tragický osud organizace byl tak naplněn.

Obrázek 6 - Na ilustračním obrázku je kulomet vz. 24., jakého se zmocnil jeden z členů organizace SOS Emil Šikal.

Ve svých vzpomínkách popisuje tento svůj prozíravý čin následovně: „Když byla v Mnichově dohodnuta naše kapitulace, museli jsme jako ostatní armádní složky opustit pohraniční opevnění a odevzdat zbraně. Využil jsem příležitosti a v nestřeženém okamžiku, v předtuše věcí příštích, jsem se zmocnil jednoho kulometu vz. 24. Dobře jsem ho nakonzervoval, zabalil do stanového dílce a uložil v oboře u obce Rudy, poblíž krmelce pro zvěř. Ztráta kulometu byla při revizi zbraní zjištěna, ale protože nikdo o mém činu nevěděl, byla přičtena na vrub několika zběhům německé národnosti.“ Ukořistěný kulomet později Emil Šikal přivezl spolu s Ing. Mejsnarem na motocyklu do Krnska, kde ho ukryli.

Obrázek 7 - Originály skutečných pistolí pocházejících z velmi rozmanité výzbroje organizace SOS. Zbraně jsou různě upraveny, adaptovány nebo opatřeny amatérsky vyrobeným tlumičem. Na úpravě zbraní a výrobě munice se nejvíce podíleli zejména Josef Soumar a kovář Václav Benda z Krnska. Hlavním dodavatelem zbrojního materiálu byl František Červinka z Chotětova.

Za zvláštní zmínku stojí tzv. „Kochánecký případ“. V obci Kochánky (u Benátek nad Jizerou) někteří obyvatelé napojení na odbojovou organizaci SOS podporovali od září 1943 několik uprchlých sovětských válečných zajatců. Někteří z nich z obce brzy odešli s úmyslem přejít na Slovensko, jiní tam zůstali až do února 1944. Gestapo zahájilo od 24. února 1944 v oblasti pátrání po uprchlých zajatcích a zřejmě na udání bylo 19. až 23. března 1944 zatčeno celkem 19 lidí z Kochánek, mezi nimi pět manželských párů. Hlavním vyšetřovatelem celého případu byl Theodor Ehrlich (viz obrázek 8), který sloužil u gestapa v Mladé Boleslavi po celou dobu války.
 

Obrázek 8 - Příslušník mladoboleslavského gestapa Theodor Ehrlich.

O měsíc později, dne 24. března 1944 se při Německém zemském soudu v Praze konalo zasedání zvláštního soudu. Přihlížet mu museli starostové obcí z okolí Kochánek. Státní zástupce dr. Wolfgang von Zeynek navrhl pro obžalované trest smrti. Předseda zvláštního soudu dr. Kurt Bellmann vynesl rozsudek: 9 trestů smrti (z toho čtyři manželské páry), jeden trest 5 let káznice (pro Oldřicha Hejduka) a 9 zatčených bylo osvobozeno.

Z dobového tisku (Lidové noviny ze dne 22.dubna 1944) se dozvídáme, že dne 19. dubna 1944 byli popraveni Jaroslav Dalibor, nar. 23. listopadu 1913, Marie Daliborová, roz. Hlávková, nar. 9. září 1920, Marie Bečková, roz. Daliborová, nar. 6. prosince 1906, Miroslav Bečka, nar. 30. července 1912, Božena Cibulková, roz. Bodbodová, nar. 19. června 1905, Josef Cibulka, nar. 8. června 1906, Antonín Zbroj, nar. 5. srpna 1903, Antonie Zbrojová, roz. Herclíková, nar. 11. června 1902  a Helena Čechová, roz. Šípková, nar. 16. srpna 1909. Odsouzení poskytli přes opětovné veřejné výstrahy dvěma válečným zajatcům, kteří uprchli ze zajateckého tábora, přístřeší a podporovali je delší dobu potravinami, oděvy a jinými potřebami.

Gestapo původně vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. dubna 1933 a jeho posláním bylo vyhledávat, zajišťovat a případně i likvidovat osoby a skupiny, které by mohli ohrožovat fungování nacistického státu. Bohužel musíme konstatovat, že i ve vztahu k místní odbojové organizaci SOS se mu podařilo své poslání naplnit. Počtem svých příslušníků nepatřilo gestapo mezi největší mocenské složky. O to větší význam pro ně měla běžná udání občanů a konfidentů, která způsobila až 80 % pronásledování. Jejich hlavní zbraní se však stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Příslušníci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem.

Kromě již výše uvedených funkcionářů a členů mladoboleslavského gestapa zde dále působili např. Berthold Stöbrich a Josef Stross. Oba byli původem sudetští Němci. Pocházeli z nedalekých Doks a původně byli přijati jako tlumočníci. Dále pak Max Braun, Johann Pfaf a Josef Němeček, kteří vykonávali funkci řidiče, ale často byli přizváni k výslechům zatčených na „špinavou práci“. Josef Němeček pocházel z Bukovna, kde před válkou pracoval jako kočí ve statku. Ze svědectví několika zatčených členů SOS vyplývá, že často spolupracoval s Richardem Nienauem, se kterým tvořili velice obávanou dvojici.

Obrázek 9 - Příslušníci gestapa na služebně v Mladé Boleslavi.
Zleva: řidiči Josef Stross a Max Braun, Gustav Muhr a Edgard Schmidt

Mezi další mladoboleslavské příslušníky patřili např. Jindřich Faber, Karel Sauter, Edgard Schmidt, Hans Kinder, Gustav Muhr, muž s příznačným jménem Franz Strach, a mnozí další. Nelze opominout také nechvalně proslulého člena gestapa Otto Schumanna, který byl svou agresivitou a sklony k násilí postrachem už jen svou přítomností ve službě, obzvláště pro občany vězněné v mladoboleslavské věznici, kde převážně úřadoval. Své místo na služebně gestapa však měly i ženy. Administrativní práce zde vykonávaly např. Gertruda Seerichová nebo Ursula Stadlerová.

Závěrem je nutno zmínit, že bohužel jen několik málo z těchto posluhovačů zrůdného fašistického režimu, kteří se opakovaně dopouštěli tvrdých represí na českém obyvatelstvu, vydírání, mučení a dalších nelidský činů a zločinů, bylo potrestáno. Gestapo oficiálně zaniklo dne 8. května 1945 a bylo následně prohlášeno za zločineckou organizaci. Mimořádný lidový soud, který byl po válce ustanoven, sice prokázal zločinné jednání gestapa jako organizace i mnohých jeho příslušníků, avšak vypátrat a postavit před spravedlnost konkrétní osoby se podařilo jen velmi ojediněle. Na dobovém novinovém výstřižku (viz obrázek 10) můžeme pohlédnout do tváří několika z nich. Jan Holubetz byl odsouzen na 20 let těžkého žaláře, v roce 1953 však byl odsunut do Německa. Josef Stross byl odsouzen k trestu smrti. O dalších osudech ostatních se však nedozvídáme.

Obrázek 10 - Zadržení příslušníci Sicherheintsdienst a gestapa. Zleva: Holubetz Jan – člen SD, Stross Josef – člen gestapa, Fischer Josef – člen gestapa, Grimm Rudolf – člen gestapa a Schweidler Rudolf – člen gestapa.

K trestu smrti byl za prokázané viny při likvidaci členů odbojové skupiny Obrana národa, Sokola a dalších odsouzen již zmiňovaný velitel mladoboleslavského gestapa Martin Hansmann, který byl popraven dne 26. dubna 1947 ve věznici v Mladé Boleslavi. Stejný osud potkal též již zmiňovaného Theodora Ehrlicha, kterému byla prokázána spoluvina na smrti popravených občanů Kochánek, dále zpronevěra majetku, vážné zranění osmi československých občanů, zavinění ztráty svobody nejméně u dvaceti osob, přímá deportace dvou občanů židovského původu do koncentračního tábora. Za své činy byl odsouzen k smrti a popraven dne 30. dubna 1947.

Poloslepá však zůstala spravedlnost i v případě hlavních strůjců poprav devíti spolupracovníků SOS z Kochánek i dalších členů organizace. Wolfgang von Zeynek (1908 - 1995), který byl před válkou organizačním vedoucím Sudetoněmecké strany v Lázních Kynžvart a od roku 1940 zastával funkci státního zástupce u Německého zemského soudu v Praze, navrhl trest smrti minimálně pro 112 osob. Po válce byl odsouzen k patnácti letům vězení. V roce 1955 byl však komunistickým režimem propuštěn a deportován do Německa, kde později působil v justici jako zemský soudní rada u zemského soudu v Norimberku. Kurt Bellmann (1901-?) působil od 1. prosince 1941 jako předseda komory zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Praze. Bydlel v bytě po deportované židovské rodině a měl přezdívku „Blutrichter von Prag“ (krvavý soudce z Prahy). V protektorátu vynesl nejméně 110 rozsudků smrti. V roce 1946 byl odsouzen na doživotí, ale v roce 1955 byl rovněž deportován do Německa, kde až do roku 1962 působil v justici jako zemský soudní ředitel v Hannoveru…
 

Seznam příslušníků Gestapa Čechy a Morava (Mladá Boleslav)
Ministerstvo vnitra K čís. Z-II-3065-26/4-46
 

Literatura:

Muzeum Mladoboleslavska a Státní okresní archiv Mladá Boleslav: Boleslavica ’15: Vlastivědný sborník Mladoboleslavska, 1. vydání Mladá Boleslav 2015. Počet stran 320, ISBN 978-80-87945-02-5 - Wojciechowski Roman, Kosmonosy ve stínu hákového kříže 1939-1945.

Dědek Václav: V boji a v práci – Sborník zpráv a dokumentů z odboje a z budování III. kraje SOPVP, Mladá Boleslav, Krajský výkonný výbor Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních v Mladé Boleslavi, prosinec 1947 - List z historie poroby a odboje.

Jednota Československé obce legionářské: Mladoboleslavsko v boji za svobodu 1938-1945 – Katalog výstavy pořádané Jednotou ČsOL, Mladá Boleslav 2013.

Sylva Městecká: Boleslavský uličník, 1. vydání Mladá Boleslav, Muzeum Mladoboleslavska 2006. Počet stran 112.

Autorský kolektiv HDK SRNPH Pojizeří vedený Bohumilem Dvořákem, Okresní muzeum Mladá Boleslav a Státní okresní archiv Mladá Boleslav: Protinacistický odboj v Pojizeří 1939-1945, Mladá Boleslav 2002.

Internetové stránky: http://www.mbtenis.cz/historie , odkaz ze dne 4.4.2020
Internetové stránky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gestapo , odkaz ze dne 1.4.2020
Internetové stránky: https://www.fronta.cz/dotaz/poprava-9-obyvatel-kochanek, odkaz ze dne 3.4.2020
Internetové stránky: https://www.valka.cz/Venkovni-sluzebna-gestapa-Mlada-Boleslav-t102866, odkaz ze dne 4.4.2020
Internetové stránky: https://doczz.cz/doc/188189/juřena--j.--gestapo-v-mladé-boleslavi--in -Jan Juřena: Gestapo v Mladé Boleslavi, odkaz ze dne 23.3.2020

Použité fotografie:
Muzeum Mladoboleslavska
Československá obec legionářská, jednota Mladá Boleslav
Státní okresní archiv Mladá Boleslav

Text připravil: Ladislav Kurzveil, grafická a obsahová úprava: Libor Šotek (duben 2020)