V Praze, Svobodné slovo, neděle 15. prosince 1963:
"Včera propůjčil ministr národní obrany armádní generál Bohumír Lomský na rozkaz presidenta republiky, vyznamenání Za statečnost nadrotmistru Antonínu Gašparcovi a vojínu Josefu Pustinovi. O hrdinství obou příslušníků naší armády jsme již psali. Nadrotmistr Gašparec se aktivně podílel na likvidaci požáru brněnské televize. Duchapřítomností zajistil pomoc vojenských jednotek a z hořícího studia vynesl a vyvedl osm lidí. Nakonec sám utrpěl zranění.
Vojín Pustina v listopadu zachránil život kamarádovi, který měl závadu při seskoku padákem. Ministr národní obrany s oběma vojáky pobesedoval a vysoce ocenil jejich statečnost a chrabrost."

Armádní generál Lomský odevzdává vyznamenání nadrotmistru Antonínu Gašparcovi.
Vpravo vojín Josef Pustina.

Třicet vteřin ticha
Je obyčejné ráno. Letoun vrčí, je bezvětří a dole nad zemí se rozprostřel lehounký, sotva znatelný, mlžný opar. Je to stejně zajímavé. Jedeš-li automobilem rychlostí kolem osmdesátky, připadá ti závratná a úžasná. Tenhle výcvikový letoun pluje vzduchem rychlostí 250km za hodinu a máš pocit že se vznášíš, jen tak, na jednom místě. Jenom ty šňůrky cest a tmavé čtverce zelených polí tě přesvědčují, že letíš. Sedíme tady jeden vedle druhého a zpíváme. Vždycky před seskokem zpíváme. Zpíváme do hukotu motorů, ustrojeni do všech těch provazů a popruhů s padáky na těle. Žluté světlo zhasíná. Zelená! Už to začalo.

Iljušin IL-14D, byl odvozen coby výsadková verze (sklopné sedačky po bocích) ze standardní verze IL-14 (na obrázku). 

Řadí se u dveří, automaticky, jako vždycky. Skákali ve Svazarmu a skákají na vojně. Strach již dávno ztratili a objeví-li se někdy, tak zůstane kdesi hluboko v nich, a nikdo ho nesmí poznat. Nesčetněkrát do roka prožívají vojenští výsadkáři stejné okamžiky. Dnes tu mezi nimi sedí Jaroslav Svoboda, vojín prvního ročníku a druhoročák vojín Josef Pustina. Ani jeden netuší, že za okamžik prožijí dramatický několikavteřinový boj o záchranu vlastního i kamarádova života.

Nechme vyprávět vojína SVOBODU:
"Padák se výborně otevřel. Sleduji pod sebou bílé bábovičky. Kontroluji vrchlík a orientuji se na cíl. Pustina vedle mě křičí. Jsme příliš blízko u sebe. Snažím se dostat rychle do bezpečné vzdálenosti. Už je čas otevřít záložní padák. Pravou rukou vytahuji uvolňovač, levou rukou přidržuji záložák. Chci vyhodit vrchlík, ale zarazil jsem se. Dostal jsem se opět těsně nad Pustinu. Vzal mi vítr. Asi nevíte, co to je. Nad padákem je vždycky řídké ovzduší, které neudrží už druhý padák. Bylo pozdě, padák mi splaskl. Začal jsem padat mezi hlavním a záložním padákem vojína Pustiny. Neotevřít záložní padák! To bylo jediné, co mi prolétlo hlavou. Potom tma a prázdno. Byl jsem bezmocný. Šňůry se zapletly a splasklý vrchlík spadl na hlavu Pustinovi. Křečovitě držím záložní padák aby se neotevřel a nezamotal do Pustinových šňůr. Někdo mě drží za šňůry. Pustina! Cítím, jak proklouzávám, cítím každý metr, o který jsme níž. Stále klesám. Pustina mě neudrží! Lehký náraz..."

Dramatickou situaci pádu obou parašutistů stihl ze země zachytit vojín Ledinský / zdroj: archív Josef Pustina

A co na to vojín PUSTINA?
"Otevřel jsem záložní padák. O nic nešlo. Jsem druhoročák, tuhle úlohu jsme už cvičili. Najednou vidím jak mi Svoboda prolétl mezi padáky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem v první vteřině bezradný. Pak jsem si uvědomil, že má splasklý padák, a že by se mohl vylít i můj. Chytil jsem jeho šňůry a snažil jsem se ho udržet. Nepovedlo se mi to. Šňůry proklouzávaly v rukách. Pustit jsem ho nemohl. Měl šňůry zamotané a padák by se znovu neotevřel. Sjel jsem rukama až k vrchlíku, kde jsem ho teprve pevně chytil. Svobodův vrchlík mi spadl na hlavu. Přitáhl jsem šňůry k tělu a držel je pravou rukou. Levou jsem se vymotával z jeho vrchlíku, abych viděl dolů..."

Vojín Josef Pustina na dobových fotografiích / zdroj: archív Josef Pustina

Na zemi sledují hodinky...
Vteřina se loudá za vteřinou, čas se zdá být nekonečný a statický. Je ticho. Znáte to. Nepříjemné, hlasité ticho. Udrží ho? Neudrží! Metr za metrem se snášejí dvě těla dolů. Udrží ho? Udržel! Dopadli! Běží k nim lékař. Odstrojili se. Tep. Tlak. Páteř. Končetiny. Všechno v pořádku. Třicet vteřin hlasitého ticha zaniklo.

Je obyčejné ráno...
Je polovina prosince. Padá sníh. Jednotka, kde slouží důstojník Dermíšek, má svůj obyčejný výcvikový den. Vojín Jaroslav Svoboda včera opět skákal a vojín Josef Pustina je navržen na státní vyznamenání. Dva českoslovenští vojáci - výsadkáři - jeden v civilu tesařem a druhý mechanizátorem, si svojí odvahou a vojenskou zručností zachránili život.
 

Udělená medaile Za statečnost (II. edice)

Literatura:
Text: Svobodné slovo, nedělní vydání dne 15.12.1963 - autor Jan Čištín
Foto a textové podklady: Josef Pustina, Krnsko

Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek (září 2020)