Pobertové

Velké potíže mívala krnecká obec s drobnými zloději. Neminulo takřka noci, aby některý občan neměl nevítanou návštěvu pobertů. Jednou zmizely peřiny, podruhé šatstvo, jindy husa nebo kachna, někdy pohřešil soused třeba velkého krmníka. I pan farář si naříkával, že ze soudku deputátního piva po trošce ubývá, aniž by si ho sám dopřával. Jednou v noci uslyšel, že dveře u sklepa vrzly. Postavil se s pistolí k oknu a hle, chlap se dvěma džbánky na prahu. Vystřelil. Zloděj se ulekl rány a džbánky ve spěchu zapomněl u sklepa.

Kdo to byl, vyšlo najevo druhého dne. Pan farář ukázal ve škole džbánky a ptal se školáků, nevědí-li, komu náležejí. „To jsou naše velebný pane“, přihlásilo se jedno děvčátko. O zloději se tedy již vědělo, ale jinak se nestalo nic, neboť občané se báli pomsty.

Ve mlýně u sv. Jiří ukradli zloději v jedné zimní noci devět peřin a všechno sváteční šatstvo. A co těch hus a slepic v další době! Také pan učitel utrpěl citelnou ztrátu. Chystal se zabíti tučného krmníka, ale když ráno přišel řezník, byl krmník pryč a vícekrát nebylo po něm památky.

„A jak kradete slepice, že vás nikdy svým křikem neprozradí?“, tázal se jednou podjiřský mlynář jednoho poberty. „Zavřu oči a zponenáhla zašátrám. Slepice myslí, že to druhá vedle ní sedící ťuká a mlčí. Kdybych otevřel oči, dala by se do křiku, neboť lidské oko září a podle toho pozná drůbež svého protivníka.

V krnecké kanceláři znali páni celou řadu pobertů, ale kam s nimi, když ani v trestnici o ně nestáli? Přece však tři z nich dostali se v kolikaletý žalář. Byli přistiženi v panské sýpce, kam chodili na pšenici. Protože měli svědomí obtížené množstvím krádeží, nepodařilo se jim vyjíti s lehkým trestem.

Jednou v Sušně o pouti seřadili se pobertové z kraje v průvod. Za zpěvu a křiku chodili dům od domu. Kam vešli, všude byli poděleni koláči. Ale to jim bylo málo, chtěli pečeni. I té se jim dostalo, jen aby se jich hospodář zprostil. Hromadné návštěvy pobertů bývaly v obcích časté. Nikdo si nevěděl rady, jak se jich zbavit. Teprve četnictvo, které zahájilo činnost v r. 1850 zbavilo obce pobertů a ochránilo tak majetek pokojných sousedů.

Literatura:
Antonín Chramosta, (Z dopisu Fr. K. Krouského z Nových Benátek p. továrníku Kotkovi v Krnsku)

Tento text byl zaznamenán i v Kronice I, od kronikářr Václava Dvořáka, ale s drobnými odchylkami.
Celý text z této kroniky...

Autor textu: Ladislav Kurzveil (červenec  2020) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek