Tento příspěvek věnuji jako vzpomínku na všechny, kteří bojovali ve Světové válce. Zvláště pak těm, kteří se z ní nevrátili. I v naší obci bylo plno padlých.

Nebudu popisovat jednotlivé válečné události, zaměřím se na vzpomínky, které zachytil kronikář Václav Dvořák. Vyberu z nich ty, které se týkají přímo naší obce, aby se na události, které proměnily nejen naši obec, ale i celý stát, nezapomnělo.

První světová válka, nebo také Světová válka, začala 28. července 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, jako odvetu za atentát na arcivévodu a následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu. 

František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský-Este,
generál jezdectva (1899) / zdroj: wikipedia

Sarajevo: Na tomto mostě (viz "stopy" kočáru v místě atentátu), 
byl zavražděn následník trůnu / zdroj: archív Libor Šotek

Na začátku války narukovalo z naší obce mnoho mladých mužů. Šli neradi, ale doufali, že se brzy vrátí. Všeobecně se tak soudilo, ale jak víme, byly to plané naděje.

Brzy na začátku války byly na zámku ubytováni Haličtí vystěhovalci. Byly to převážně rodiny zámožných Židů.

Většina obyvatel obce musela žít z toho, co dostali na lístky, ale bylo to množství nedostatečné. Ani rolníci si nemohli ponechat sklizeň, nad určenou část museli všechno odvést. Nikdo nesměl mít doma víc potravin, než bylo předepsáno. Lístky byly vydávány na obecních úřadech. Na mletí obilí muselo být povolení, šrotovníky byly zaplombovány, nebylo lehké jakékoli jídlo sehnat. Do Krnska přijížděli lidé z Liberce, České Lípy, Prahy nebo Jablonce, a nabízeli za potraviny peníze nebo jiné zboží. Lidé jim říkali „taušeráci“.

Po obcích chodili úřední prohlídky. Jednou Krnsko navštívil profesor Smělý se čtyřmi vojáky s nasazenými bodáky na puškách. Chodili po domech a celé je prohledali. Při jedné takové prohlídce, kdy obrátil úředník s vojáky všechno vzhůru nohama, našli mouku, kterou odnesli na obecní úřad. Tehdy byl starostou Josef Kubát, kterého funkce zachránila před narukováním na frontu. Mouka byla u něj několik dní a pak v noci zázračně zmizela.

Obec dostávala uhlí na příděl. Předseda místní aprovizační komise ho potom rozděloval mezi občany. Nejprve byl předsedou učitel Jaroslav Erb, po něm převzal tuto funkci holič Antonín Klimenda, který měl svou provozovnu v prodejně masa v Dolním Krnsku.

Do Krnska přicházeli váleční zajatci z Milovic, kterým se podařilo utéct, a prosili o trochu teplého jídla. Byli to většinou Italové a Rusové. V tomto táboře byl i synovec ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. I u autora kroniky byli jednou tři Rusové. Jeho manželka jim uvařila kávu a přidala krajíce chleba. Zajatci říkali, že je krmí většinou pouze vařenou červenou řepou nebo cukrovkou.

28. října 1918 se slavnostně oblečení krnští sokolové zúčastnili vyhlášení samostatnosti na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi před hotelem Věnec. Hlavní proslov měl majitel hotelu Botka, který přítomné seznámil s událostmi. Mluvili i další představitelé politických stran a setkání bylo zakončeno hymnou “Kde domov můj”.  

Než byla sestavena vojenská armáda a do slibu vzato četnictvo, všechna moc ve státě byla převedena na sokolstvo. V naší obci konali sokolové prohlídky zavazadel u každého osobního vlaku na nádraží. Kontrolami byli pověřeni Josef Bouček a Václav Klika. Kdo měl víc než 10 kilo potravin, musel je odevzdat, byly přidány k zásobám obce.

S velkou radostí byl shozen rakouský orel z pošty a na nádraží bylo veškeré německé značení zabarveno.

Války se z naší obce zúčastnili tito muži. Věnujme jim, prosím, tichou vzpomínku:

• Antoš Antonín, mistr truhlářský
• Barák Štěpán, tovární dělník
• Bekr František, mistr pekařský
• Bláha František, syn rolníka, padl 21. 11. 1916 na jižním bojišti
• Bláha Josef, syn rolníka
• Bezucha František, dělník
• Dubský Jan, kandidát strojního inženýrství, padl 6. 6. 1915
• Hanuš Václav, tovární dělník
• Hanzlík Štěpán, kočí
• Hanzlík Karel, zedník, legionář
• Hanzlík Antonín, zemědělský dělník
• Hanzlík Josef, dělník
• Hendrych Václav, kočí
• Hergesel Josef, kameník, legionář
• Huk Josef, rolník č. 23
• Huk Václav, dělník
• Huk Josef, tovární dělník
• Chlumecký Václav, úředník záložny, padl 28. 6. 1916 na severu
• Korejza Václav, tesař
• Kott Václav, zedník
• Kubát Václav, kandidát kulturního inženýrství, padl 18. 6. 1916 na jihu
• Kubát Josef, syn rolníka č. 7, padl 6. 9. 1917 u Kovelu
• Křováček Rudolf, kolář
• Křováček Antonín, malíř skla
• Kratochvíl Bohumil, hostinský
• Knespl Jan, domovník továrny, padl 17. 6. 1918 na jižním bojišti
• Lizler Rudolf, klempíř
• Melich Josef, dělník, padl 19. 7. 1918 na jižním bojišti
• Míč Jan, tovární dělník
• Musil František, rolník, legionář
• Nejedlý Václav, dělník
• Poživil Josef, syn rolníka
• Poživil Jaroslav, rolník
• Průšek Josef, krejčí
• Petr Václav, zemědělský dělník
• Postránecký Antonín, syn mlynáře
• Synek Alois, syn obchodníka, 7. 7. 1918, padl na jižním bojišti
• Stínka Josef, obuvník
• Šturma Václav, tovární dělník
• Šturma Václav obuvnický dělník, 29. 7. 1918, padl v Albánii
• Šafránek Václav, zedník
• Šťastný Čeněk, zedník
• Šťastný Václav, mistr truhlářský
• Šmerl Josef, zedník, zemřel 19. 12. 1919 v mladoboleslavské nemocnici
• Štíbral Antonín, kočí, nezvěstný, nevrátil se
• Tůma Josef, zedník, padl 24. 6. 1917 v rumunském zajetí
• Trubáček František, mistr obuvnický
• Taclík Karel, dělník
• Vtelenský Karel, dělník, legionář
• Vrba Antonín, hostinský
• Žák František, dělník

Padlým vojínům byly věnovány Krnskou farní osadou pamětní desky, které byly umístěny na zdi kostela. Jsou dodnes na původním místě. Po obou stranách portálu se nacházejí dvě větší a dvě menší desky se jmény padlých ze všech přilehlých obcí.

Literatura
- Paměti Krnska, zapisoval Václav Dvořák, rolník

Autor textu: Alena Prchlíková (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek