Vesnická hospoda bezesporu je, či alespoň byla, symbolem každé i té malé vesničky. Styčný bod, kde se projednávaly a mnohdy i odehrávaly důležité události obce. Místo, kde se setkávali sousedé, kteří neměli tolik možností komunikace jako mají lidé dnes a kde se proto semlelo páté přes deváté.
"V Krnsku a Řehnicích jich bylo, co já pamatuji, dohromady sedm", píše Jaroslav Pitrmoc.
 

V Řehnicích to byla hospoda "U Franců"

Vlastněna byla rodinou Francových, naposledy Janem Francem. Svou činnost ukončila v závěru padesátých let minulého století, kdy došlo ke sloučení zdejšího Jednotného zemědělského družstva s JZD v Krnsku. Bez pohostinských služeb však ještě sloužila jako jediná telefonní stanice v obci s aparátem s kličkovým vytáčením ústředny.

Bývalá hospoda U Franců, Řehnice / zdroj: google.com/maps/

Na co z dětských let rád vzpomínám, byly tehdejší hasičské bály (plesy). To se v lokálu odstranila půlící dřevěná přepážka, oddělující kuchyňskou část od lokálu, kde v rohu za dveřmi zůstala jen kachlová kamna, a rázem byl prostor pro taneční páry. My děti jsme postávaly na zástinku u oken do ulice a odměnou nám byly kulaté, mákem sypané preclíky, které dodával mistr pekařský z Dolního Krnska, pan Bekr. Konečně o řehnických bálech se ve vzpomínkách zmiňuje i továrník pan Kotek. Někdy se stávalo, že rozjařená společnost se k ránu i s hudbou přesunula na led zamrzlého kalu (dnes požární nádrže uprostřed návsi).

Také si vybavuji pro nás kluky neobvyklou událost, která se stala ku konci Protektorátu (v čase tak zvané totalitní války). Kdy pro nedostatek benzinu byl Podkováňský pivovar nucen použít původní, starou, ale osvědčenou dopravu piva, totiž volské spřežení.
Dva sudy pak hospodský přikulil do síně, kde měl stáčírnu a ostatní sudy se skládaly do sklepa pod zahradním domkem hraběte Wratislava, který stál naproti domku cestáře pana Svobody. Dnes, bohužel, po sklepu či domku už není ani památky.

Místa spojená s hospodou U Franců / zdroj: mapy.cz

Ve všední dny, kdy se nečekala větší účast, řešil hostinský donášku půllitrů až z tohoto sklepa. Také já, jako kluk jsem využíval jeho služeb o prázdninách, když s černým pivem v litrové lahvi s patentním porcelánovým uzávěrem, s chleby se škvarkovým sádlem a kyselými okurkami, nosil toto občerstvení brigádnicím na pole do "Zákoutí".

S hospodou bylo také spojené "ledování", kdy přírodní led se ještě používal k chlazení piva v letních měsících. Konalo se obvykle ke konci zimy. Na již zmíněném obecním kalu se sekaly 15 až 20 cm silné ledové desky, které se potom za pomoci hasičských háků tahaly na břeh a dále na hospodskou zahradu, kde se ukládaly do slámou vystlaného sklepa. Podélný sklep měl prkenný strop, který zároveň tvořil dráhu pro koulení kuželek. Sklep s dráhou byl zastřešen a naši otcové zde měřili své sportovní umění ještě ve čtyřicátých letech.

K hospodě se váže i vzpomínka pana France k divadelním hrám, často zde provozovaných: 
Pokud to nepořádali místní ochotníci, pak je navštěvovali různé pochybné (často rodinné)  tzv. divadelní společnosti, kouzelníci a podobně. Takový "kouzelník" anoncoval, někdy s využitím obecního sluhy s bubnem, svou atrakci v hospodě a vybral vstupné. Na podiu nebo na lavici předvedl pár triků, které ukončil zaříkavací větou: "...maličko vidíte mne, maličko už nevidíte mne...", přičemž opustil lokál za záclonou předem připraveným otevřeným oknem. 

Autor textu o této hospodě: Jaroslav Pitrmoc  (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek

Hospoda při mlýně v “Podkrnsku”

Jedna z nejstarších krneckých hospod se nacházela při mlýně v "Podkrnsku" (viz článek Krnské mlýny - Polívkův mlýn), který je připomínán již v r. 1653, kdy mlýn spolu s pivovarem vlastnili "Rytíři z Vančurova", (rod původem z Řehnic), jak se o tom zmiňuje Václav Šolc v knížce "Mlýny na Strenickém potoce" (tisk 2017).

Mlýn v “Podkrnsku" a jeho Zahradní restaurace / zdroj: Václav Šolc v knížce "Mlýny na Strenickém potoce"

Kolem r. 1880 zde byla zřízena letní restaurace se dvěma kuželníky, využívaná jak místními solventními občany, tak i  Mladobolevslavskými k nedělní procházce podle Jizery.

Mlýn ukončil svou činnost, stejně jako řada podobných menších mlýnů podezřívaných z mletí "načerno", již za času Protektorátu. Činnost pohostinská končila již v době I. republiky a lépe zachované budovy sloužily k občanskému bydlení rodin - Taclíkové, Deákové, Petráškové a údajně také jako sklady hudebních nástrojů.

Má osobní vzpomínka k tomuto místu sahá někdy do r. 1947, kdy mi otec od p. Reichla z Vince přivezl dva prázdné úly. Pan Adolf Knotek z Horního Krnska se nabídl, že ví o roji včel, usazených v komíně, právě v té bývalé hospodě v "Podkrnsku". Vypravili jsme se, vybaveni rojáčkem, kosištěm, majzlíkem a kladivem, do komína jsme vysekali otvor pro rojáček a pan Knotek zeshora kosou odřízl plásty se včelami, které spadly do rojáčku. Ten jsem uzavřel a spěchal s nimi domů k usazení. Byl to vlastně můj první roj v mém celoživotním včelaření.

Autor textu o této hospodě: Jaroslav Pitrmoc  (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek

Hostinec “U Kubátů”

Hostinec se nacházel na návsi v Horním Krnsku a dle nedalekého sídla "vrchnosti" na zámku v Horním Krnsku se domnívám, že místní hostinec "U Kubátů" byl rovněž jeden z nejstarších. Měl již prostorný taneční sál, sloužící mj. i pro divadelní představení a v rohu sálu měl i vyvýšenou "kruchtu" pro pány muzikanty.

 
Hostinec U Kubátů / zdroj: archív Libor Šotek

A že zde byly bály, jak se patří, především hasičské, s velkou okolní sešlostí, nejen z Řehnic či Dolního Krnska! Maně si vybavuji popůlnoční taneční sólo s plným půllitrem na hlavě zednického mistra, pana Ladislava Žáka. Však také paní hostinská, slečna Vlasta Kubátová, dokázala každému hostu vysvětlit, že hospoda je k pití piva a ne k vaření nějakého "kafe", které ať si každý uvaří doma a nezdržuje v točení piva pro stůl místních "štamgastů".

Jeden čas zde slečna Vlasta provozovala i malý koloniální obchůdek v konkurenci, naproti ležícímu obchodu pana Stiebala. S příchodem stáčeného piva do skleněných půllitrových lahví, u kterého měla slečna výhradní prodej, byl ale obchod slečny Vlasty ukončen, neboť slečně Vlastě již postačoval ke slušnému živobytí jen hostinec.

Zde se také konaly veškeré výroční schůze místního JZD, související s celoroční dobírkovou výplatou a spojenou se řádnou oslavou při muzice kapelmajstra pana Navrátila, Smetany a Němečka.

Do hospody v r. 1992 přichází paní Boženka Srbová, která do místního regionu přišla spolu se sezonními brigádnicemi ze Slovenska. Pohostinství opět jelo na plné obrátky. Úroveň té obyčejné vesnické hospody však již málo odpovídala požadavkům a provoz tohoto zařízení, zvláště pak po zprovoznění "Hasičárny", tak končí v r. 2003.

Autor textu o této hospodě: Jaroslav Pitrmoc  (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek

Doplňující poznámka k této hospodě:
V roce 1900 vlastnil tento hostinec Alois Bárta, rolník a hostinský. Ale historie této stavby bude o hodně starší, předpokládám, že patřila k výsadním formanským hospodám, kolem níž probíhal veškerý pohyb formanských povozů se zbožím i lidmi směrem do Čech i do německých zemí.

V roce 1901 koupil hostinec i s pozemky František Bláha. A asi po něm se stal majitelem Josef Kubát, rolník, hostinský a od roku 1911 starosta obce. Za jeho působení se zde konala téměř veškerá hasičská zábava i kulturní přednášky a akce, které přispívaly k obohacení místních obyvatel.

Více o kulturním životě v tomto hostinci naleznete v sekci: Sbor dobrovolných hasičů Krnsko
Autor poznámky: Alena Prchlíková (srpen 2019)

Hostinec U Mostu

Historie této hospody je velmi stará, již v 15. století tu stával hostinec s názvem U Mostu. Objevuje se o něm zmínka velmi často ve všech historických dobách.

Nevím, jestli ta původní stála přesně na stejném místě jako zbytky té dnešní, ale předpokládám, že ano. V 80. letech 19. století ji vlastnila rodina Krouská, Václav a Anna. 

Po úmrtí Anny v roce 1893 zdědil hostinec U Mostu její synovec Václav Klofat, hostinský a řezník z Dolního Cetna. U hostince stál malý strážný domek, kde stávala stráž, která až do roku 1893 vybírala mýto.

Hostinec byl výsadní, patřil až do roku 1848 vrchnosti sídlící v Horkách nad Jizerou. Nebyl tedy krnský a tak v ní nesměli kupovat pivo a kořalku řemeslníci nebo i mlynáři, kteří měli smlouvu s krnskou vrchností. Mlynář ani jeho chasa do ní nesměli, hrozila jim pokuta 30 kop míšeňských, jestliže by kupovali jiné pivo než z krnského pivovaru. V odůvodnění stálo, že “luštěnská (U Mostu) proti dobrému sousedskému srozumění lacinější pivo šenkuje”. 

Bývalý hostinec U Mostu Antonína Vrby / zdroj:  google.com (r. 2011)

Nepodařilo se mi s panem Vrbou spojit, před dvěma lety umřel. Předpokládám, že mu hospodu komunisté vzali, pamatuji, že ji provozovala Jednota. Před lety došlo k požáru a provoz nebyl obnoven.

Mnozí na ni s nostalgií vzpomínají. Stojí pod nádražím a někteří pracující, kteří dojížděli vlakem do Prahy, se cestou z práce zastavili “na jedno”. Občas se to ale zvrtlo, a z jednoho byla propitá celá noc, a cesta ven z hospody vedla ráno rovnou na nádraží.

Autor textu o této hospodě: Alena Prchlíková (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek
Text o této hospodě byl převzat ze článku: Dolní Krnsko

Doplňující poznámka k této hospodě:
K této hospodské historii bych připomenul, že v době předsedování pana Jaroslava Herzána (1976-1986) byla zadní vyvýšená místnost hospodské budovy upravena jako kinokavárna, což odpovídalo tehdejšímu modnímu trendu. Před zřízením kinokavárny, se v patře kromě běžných zábav či plesů hrávalo loutkové divadlo, provozované pány Langrem a Šťastným.
Za předsedování pana Mariana Pobjeckého (1986-1990) se v prostorách lokálu konala snad jedna či dvě veřejné schůze. Nespokojenost lidí z Horního Krnska a Řehnic zavdala příčinu k urychlené stavbě shromažďovacího místa na Horním Krnsku, dnešní tzv. Hasičárny.
Za dvorem pak byl v provozu kuželník, podobný tomu, co jsem popisoval v Řehnicích. Pamatuji ještě hospodského pana Eliáše, původem z Rokytovce a předúnorového majitele pana Josefa Charváta (manžela slečny Vrbové), pozdějšího předsedu JZD Jizerní Vtelno (asi do roku 1974).
V přízemí umístěný lokál, včetně výčepu, sloužil k podávání nápojů a jídel v běžném denním provozu. V čase plesů či šibřinek konaných v sokolovně, se zde scházela místní společnost, trochu se vymezující vůči nám (tehdy) mladým.

Příhoda Řehnického občana pana Josefa Šulce z konce války, v souvislosti s touto hospodou, je popsána samostatně ve Střípcích z historie. 

Autor poznámky: Jaroslav Pitrmoc  (září 2019)

Hostinec U Kratochvílů v Dolním Krnsku

V domě, kde je dnes prodejna smíšeného zboží, býval od počátku hostinec. Postavil ho v roce 1867 Václav Chlumecký, hostinský a obchodník, pozdější starosta obce.

Bývalý hostinec Václava Chlumeckého / zdroj: Libor Šotek

Spolu s pozemkem na dům si Chlumecký koupil i pole a louku. Po tomto majiteli vlastnila hostinec rodina Kratochvílova. Do hospody se vcházelo vedle vchodu do dnešní prodejny, chodbou se došlo do výčepu. Lokál byl za nynější prodejní místností a táhl se po celé šíři prodejny. Na něj směrem k silnici navazoval parádní pokoj paní hostinské. V místech dnešní prodejny býval velký sál. Jak se můžete dočíst v kulturní části, konala se tu různá představení.

Po éře hospodské, trvající do roku 1953, přišla éra samoobslužná a až potom prodejnu upravila Jednota jako klasický pultový obchod. Jistě mnozí pamatujeme paní Baštářovou, která tam léta přede mnou prodávala. Nyní se vrátila éra samoobslužná…

V druhé části domu bývala prodejna potravin, kterou provozovala manželka Jana Šturmy. Nad obchodem měla svůj byt rodina Kratochvílova.

Autor textu o této hospodě: Alena Prchlíková (srpen 2019) / Grafická a obsahová úprava: Libor Šotek
Text o této hospodě byl převzat ze článku: Dolní Krnsko

Doplňující poznámka k této hospodě:
Tato hospoda mě byla známa pouze z návštěv při Podjiřské pouti, která bývala první jarní v širém okolí s velkou účastí. Chodilo se dvěma proudy od viaduktu k Vrbovým a zpět, po obou stranách stály stánky se vším možným a hospoda "jen hučela". Historicky její výstavba spadá do sedmdesátých let 19. století, kam spadá většinou celý, tak trochu městsky pojatý, sídelní celek Dolního Krnska.
Autor poznámky: Jaroslav Pitrmoc  (září 2019)

Hostinec Hasičárna

dá-li se tak nazvat, jsem z části popsal již minule. Za pomoci pana Zahradníka (kdysi bydleli přímo v sokolovně) jen upřesňuji, že její výstavba za předsedování M. Pobjeckého začala v roce 1988 a trvala jeden rok v již zmíněné akci "Z" při většinové účasti pánů Vtelenských, Herčíka či Jiřího Káleckého a dalších. Údajně má její stavbu na filmovém pásku zachycenou pan J. Pustina a v místní kronice ji popsala bývalá zdravotní sestra zdejšího obvodního lékaře slečna Míla Novotná.

Info: Jaroslav Pitrmoc  (září 2019)
Prosíme o jakékoliv informace či fotografie k této hospodě a samozřejmě nejen k této...! Děkujeme! L.Šotek

Hostinec U Šebků

Ještě abych nezapoměl na kulturní stánek, který je označován jako Hospoda u Šebků. Pamatuju jen, že jeho realizace souvisela po roce 1975 s výstavbou cca 25 rodinných domků na Vystrkově, tehdy se  používal i termín "Nad nádražím".

Podle záznamu v zápise zastupitelstva obce z 5.10.1995, bylo otevření restaurace naplánováno na 31.12.1995.

Info: Jaroslav Pitrmoc  (září 2019, editováno srpen 2021)
Prosíme o jakékoliv informace či fotografie k této hospodě a samozřejmě nejen k této...! Děkujeme! L.Šotek